Geopolitická křišťálová koule: Moderní studená válka začala. Investoři, třeste se!

Rozvíjející se giganti nastupují, Amerika relativně slábne. To platí jak o globální ekonomice, tak diplomacii. Výsledkem je přelomové přeskupování sil , které pravidelně otřásá trhy a individuálními portfolii. A jelikož tento proces není ani zdaleka u konce, měli by ho investoři pozorně sledovat. Velká hra je v plném proudu, shrnuje politický geograf z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Michael Romancov.
Pokud se podíváme na mapu, ohniska problémů – nebo potenciálních problémů – najdeme takřka všude, na každém kontinentu. To nenabízí zrovna optimistické vize.
Vnímám to podobně, ale zároveň to není nic nového. V 90. letech se Evropa opájela tím, že skončila bipolarita, která byla právem vnímána jako zásadní konfliktní hrozba. Ukázalo se ale, že konfliktů přibylo. Ony to většinou nejsou konflikty mezistátní, tedy to, na co se soustředí bezprostřední pozornost, ale vnitrostátní. Jak se ale ukazuje, i ty mají obrovský ničivý potenciál, protože jsou většinou organizovány podle jiných linií než klasické konflikty. To znamená, že jde o inter-sociální a inter-religiózní konflikty, případně konflikty kulturní, založené na rozdílnosti jazyka a tak dále. Asi nejviditelnější ukázkou je nyní Sýrie, ale ani zdaleka není jediná.
Jak velká je hrozba, že podobné konflikty přerostou v něco globálního, nebo přinejmenším regionálního, a budou tak mít potenciál vykolejit světovou ekonomiku?
Domnívám se, že v horizontu nějakých pětadvaceti, třiceti let (dále si netroufám žádnou predikci dělat) budeme svědky toho, že bude sílit postavení – a tím pádem i odpovědnost – jednotlivých velkých hráčů. Ti se jasně rýsují. Tím hráčem dlouhodobě důležitým, a do značné míry asi stále jediným globálním, zůstanou Spojené státy. Pak tady ale budou další. V Evropě to nesporně budou Evropská unie a Rusko, v Asii to budou Čína a Indie, v Latinské Americe jednoznačně půjde o Brazílii. Otázkou je, kdo a za jakou cenu se k nim bude přidávat, a kdo a proč jim naopak bude oponovat. Odpověď se podle všeho dozvíme v Africe.
Souhlasíte tedy s názorem, že je Afrika posledním nerozděleným světem a že se o ni ti nejmocnější poperou? Některé hlasy tvrdí, že si Afričané svůj kontinent uhájí.
Tak si to shrňme: Afrika je přístupná z Asie přes Indický oceán. A není žádným tajemstvím, že tam jsou aktivní Čína i Indie. Přes jižní Atlantik je Afrika přístupná z Brazílie, která toho ve stále větší míře využívá. Ze severu se pak na černý kontinent tlačí Evropa. No a z různých směrů se tam tlačí i Spojené státy. Umím si představit, že si každý z těchto hráčů najde v každém regionu, který je pro něj zajímavý a důležitý, své klienty. Dá se předpokládat, že Brazílie jich bude mít méně než Čína a ta méně než Spojené státy. Tyto klienty budou ekonomicky, politicky, vojensky a jakkoli jinak podporovat, budou dbát na jejich stabilitu, případně ji i vynucovat. Ale v zásadě těmto velkým hráčům bude jedno, co se bude dít v jejich okolí. Může se ale stát, že čas od času podlehnou pokušení využít nějakých událostí a pohybů k tomu, aby uškodily konkurenci, tedy jinému globálnímu hráči.
Dochází podle vás již nyní k podobné reminiscenci studené války?
Mohu se mýlit, ale mám takový pocit, že to, co se nyní děje s Barmou, je podobná záležitost. Spojené státy evidentně využívají toho, že Barma mění kurz (ať se snaží vymykat se čínské kontrole, nebo chce jen zvýšit svou váhu v očích Pekingu). Americká ministryně zahraničních věcí zemi navštívila, barmský prezident pak zavítal do Spojených států. Před pár lety by nikoho ani nenapadlo, že je něco takového možné.
Velká hra se tedy nerozehraje jen v Africe. Někdy se v této souvislosti mluví o Blízkém východě, globální zásobárně energie. To by mohlo trhem řádně zahýbat.
Souhlasím, že dalším potenciálním globálním hřištěm je Blízký východ. Tam se nechaly výrazně vtáhnout Spojené státy. Je evidentní, že jim to neprospívá, že tam utopily obrovské peníze a ztratily dobrou reputaci, že tam zahynula spousta Američanů i domácích obyvatel. Spojené státy mají navíc stále menší důvod se Blízkému východu věnovat, protože energeticky začínají být soběstačné. Umím si představit, že vyklidí Blízký východ a nechají ostatní, aby se touto "bažinou" nechaly pohlcovat. Jen si uvědomme, že v Zálivu žije pět milionů Indů; uvědomme si, jak moc jsou Indie a Čína závislé na ropě z této oblasti. Hned je pak jasné, že to otevírá prostor pro to, aby si tam tito hráči začali konkurovat, aby se tam možná i poprali.
Co by se pak dělo? Je možné, že by konflikt v jednom ze států na Blízkém východě odstartoval regionální, ne-li globální konflikt, který jsme na začátku zmínili?
Myslím si, že by Američanům "slušelo", kdyby se v případě konfliktu vrátili v roli stabilizátora. Tu by se snažili převážit misky vah na jednu, tu na druhou stranu. Blízký východ nicméně bude prestižnějším hřištěm než Afrika, takže se do té hry asi bude snažit zapojit i Rusko. Koneckonců, má to kousek. Když ale problémy v Zálivu nedokázali vyřešit Američané, pochybuji, že to dokážou Rusové, Číňané, Indové nebo kdokoli jiný. A proto bude v této oblasti stále živo.
Aktuality

