Ekonomické triky Strýčka Donalda
Američané mají ve zvyku svůj stát nebo vládu symbolicky nazývat Strýček Sam. V létě 2025 ale začíná být nad slunce jasnější, že se pán ve hvězdičkovaném cylindru může klidně odebrat do penze, protože tváří Spojených států je Strýček Donald. Ano, ten muž s podezřele malými dlaněmi, který namísto dnes už ikonického ukazování prstem stále raději podepisuje smlouvy, jimiž kupuje Americe kousky jejího průmyslu. A není to žádná metafora, Donald Trump opravdu začal pro Ameriku získávat vliv ve velkých firmách, a to ne (pouze) jako regulátora, ale také jako akcionáře.
Začalo to v červnu na první pohled nenápadně s ocelí. Společnost U.S. Steel přešla do japonských rukou, ale díky šikovně dohodnutému mechanismu má teď Trump osobně možnost říkat, co firma smí a nesmí. Nesmí třeba zavřít továrnu, snížit platy ani změnit název, aniž by to strýček ve Washingtonu neposvětil. I v oficiální komunikaci se tomu v červnu začalo říkat "zlatá akcie". Působí to trochu jako zjevení z učebnice hospodářských dějin, naposledy se podobné fígly používaly ve Spojeném království v 80. letech.
Opravdový rozruch pak vyvolal srpnový vládní nákup 10% podílu v Intelu, někdejší chloubě amerického technologického průmyslu. Oficiální verze zní, že jde o konverzi grantů z CHIPS Actu do akcií. Prakticky je to tak, že Intel na tom není zrovna nejlíp a finanční injekce se mu hodí. Vláda sice nemá přímé hlasovací právo, i tak ale její významný podíl může ovlivnit byznys firmy a její strategická rozhodnutí a narušit tržní principy. Čipy jsou v současnosti veledůležitý obor a Trump prostě chce "mít nahozeno". Navíc je to precedent pro případné další obchody. "Budu dělat podobné dealy, jak je den dlouhý," zaculil se americký prezident ze sociálních sítí.
Americký socialismus?
Kritici včetně senátorů z jeho vlastní strany se chytají za hlavu. Když vláda vlastní podíl ve velkém výrobci čipů nebo jakékoli jiné veřejně obchodované firmě, není to už vlastně tak trochu socialismus? Rand Paul to napsal natvrdo: "Pokud je socialismus vlastnictví výrobních prostředků státem, pak tohle je socialismus." Jestli někdo kritizoval vstupy vlády do různých firem po finanční krizi (banky, automobilky a další), jen těžko teď může mlčet. A to se (zatím) žádná taková krize neodehrává.
Trumpovi takové hlasy evidentně nevadí. Podle něj jsou "stupidní lidé" proti, zatímco on sám Ameriku dělá bohatší a skvělou. Je otázka, jak přesně to má fungovat. Pokud by vstup vlády do firmy byl takové terno, každý ředitel v zemi by měl už teď přece dávat dohromady pár slajdů a běžet je prezentovat do Oválné pracovny. Rovnou s nabídkou, kolik že procent společnosti by si měl Strýček Donald vzít pod vládní křídla výměnou za přízeň současné administrativy.
Své o tom asi vědí paní Su a pan Huang. Modří už vědí, červeným napovíme – jde o ředitelku výrobce čipů AMD a ředitele Nvidie. Tyhle dvě společnosti totiž za možnost vyvážet své produkty do Číny (a nějakou dobu se to nesmělo z bezpečnostních důvodů) slíbily odvádět 15 % tržeb z druhé největší ekonomiky na světě přímo americké vládě. Vypadá to trochu jako daň, trochu jako licenční poplatek, trochu jako obchod s výpalným. Trump tomu říká "skvělý deal". A učebnice hospodářské politiky jsou zase o kapitolu delší.
Vývoz čipů z USA do Číny bude pro výrobce klíčový
Republikáni, minimálně někteří, musejí být v šoku. Ještě včera by přísahali, že se stát do byznysu má plést co možná nejméně. Dnes čelí faktu, že jejich prezident domněle zakládá cosi na způsob norského státního fondu, akorát že bez norské ropy a severské disciplíny. A také s jinými pravidly, pokud vůbec nějakými. Konzervativní komentátoři varují, že až se do Bílého domu jednou dostane demokrat, bude mít vlastně v rukou připravený návod, jak znárodňovat ve velkém. Ale Trump zatím s úsměvem sděluje, že to Americe přinese pracovní místa a zisky. No a jemu hezké téma pro posty na jeho vlastní síti Truth Social.
Geopolitické okénko
Do jeho hledáčku se podle posledních informací dostávají i zbrojaři. Lockheed Martin, Boeing, ale třeba také u investorů extrémně populární Palantir jsou pro Trumpův kabinet "prakticky součástí vlády", velkou část zakázek mají přece stejně od Pentagonu. Proč to tedy nestvrdit rovnou nákupem podílu v nich, no ne?! No třeba proto, že by tím vznikl střet zájmů v oblasti, která je vzhledem ke geopolitické situaci důležitější než mnohé jiné. Vláda by pak třeba mohla začít prosazovat úspěch firem, do kterých investovala, na úkor racionální a strategicky důležité volné soutěže o zakázky (byť samozřejmě silně regulované). "Když stát umožňuje firmám vytvářet fundamentální hodnotu, je fér, aby z toho něco měl," podotkl k tomu suše ministr obchodu Howard Lutnick.
Výsledkem toho všeho je zvláštní koktejl. Amerika se tváří, že pořád žije v kapitalismu a s volným trhem, ale její prezident ve stejné době buduje cosi jako polostátní impérium, v němž se vláda chce podílet na ziscích největších firem. Někdy přes akcie, jindy přes podmínky prodeje, někdy přes dohody o přímých odvodech. Jestli vám tohle nezavání řízeným kapitalismem na čínský způsob, tak máte asi ucpaný nos. Možná pelyněk takhle koncem léta, věřte alergikovi.
Kam až to dojde? Netroufám si ani odhadovat, Strýček Donald má pokaždé v rukávu nějaký nový trik. Trumpovi kritici se obávají, že například Intel bude stále více řešit byznys podle politiky a méně na základě požadavků trhu. Že U.S. Steel nebude zavírat nerentabilní hutě jen proto, že k tomu nedostane svolení od prezidenta. Že už tak v mimořádně náročném prostředí působící zbrojovky budou nejen vyrábět, ale i lobbovat za větší vládní podíl (a to v zemi, jejíž prezident opakovaně předvádí, že to s jeho globální geopolitickou zorientovaností je přinejmenším podobně na pováženou jako s velikostí jeho rukou nebo kvalitou účesu). Že jakmile se jednou naplno otevřou dveře, do kterých nový americký strýček strčil nohu, jen těžko je pak půjde přibouchnout.
Trumponomika, model léto 2025
Je to asi dost nečekaná další fáze "Trumponomiky". Prezident, který miluje dealy, začal obchodovat se zemí, do jejíhož čela byl zvolen. Zatímco Strýček Sam vždy ztělesňoval přísný patriotismus, Strýček Donald zosobňuje obchodního ducha. Mít podíl ve všem, co se hýbe, a ideálně i v tom, co se nehýbe. "Kdo by nechtěl dělat takové skvělé obchody?" opakuje. A pokud to náhodou celé skončí v červených číslech, nevadí. Trump je skvělý obchodník, výjimečný mírotvůrce, diskutér i milovník žen, ale úžasné zkušenosti má také s podnikatelskými nezdary a bankroty. Takže on sám na americkém kapitánském můstku neriskuje, že by snad vplul do neprozkoumaných vod, to jen ti na palubě a v kajutách si trochu koušou nehty.
A až pak jednou studenti ekonomie (nebo stand-up comedy?) otevřou své učebnice, možná se v jedné kapitole dočtou, že v roce 2025 se USA rozhodly vyzkoušet nový model polostátního kapitalismu pod vlajkou MAGA a s kšiltovkovým prezidentem Donaldem J. Trumpem ve znaku. Jakým písmem bude tato kapitola zaznamenána, se teprve dozvíme. Třeba to nakonec bude éra dominance Spojených států na světové scéně, éra plná nových pracovních míst a éra bohatnutí běžných Američanů (nejen) díky růstu cen akcií firem, jež se prozíravý státník rozhodl tak či onak částečně "znárodnit". V každém případě už v té knize ale bude pár řádků o tom, jak se jeden byznysmen v čele USA rozhodl zahrát si na burze. Hezky z pohodlí Bílého domu a s penězi, které nejsou jeho.
