Auditor o korupci a finančních zločinech: Občas mě frustruje, v jakém prostředí se v Česku pohybuji

I kvůli blížícím se volbám se opět mluví o tom, kolik kauz a korupčních případů v Česku je. Jsou přitom vaším denním chlebem. Nezajídá se vám občas?

Přiznávám, že mě občas frustruje, v jakém prostředí působím. Ale mám vždy dobrý pocit, když se podaří rozkrýt pozadí různých spletitých případů a kauz. Je zajímavé sledovat, jak se i zdánlivě nesouvisející věci postupně propojují. Čím více šetření například děláme, tím častěji narážíme na ty samé podnikatelské skupiny s podezřelými aktivitami. Jde o sítě firem vytvořené kolem několika bohatých a vlivných lidí, kteří v minulosti dokázali vydělat i s pomocí nezákonných aktivit.

Víme o těchto lidech? Jsou obecně známí, nebo se před zájmem veřejnosti chrání?

Když se dostanou za určitou hranici, umějí si zařídit, že se o nich už nepíše. Částečně kontrolují média, zejména lokální, nebo mají v rukou důležitou inzerci. Proto si proti nim novináři nedovolí psát tak, jak by si možná dovolili v minulosti. Tito lidé jsou prostě dostatečně silní na to, aby byli "za vodou". Jsou už navíc i profesně šikovnější. Vědí, jak působit na veřejnosti, jak se například vézt v zákrytu za populárními osobnostmi. V porovnání s minulostí, kdy i významné podvody byly vlastně hodně jednoduché – šlo například o takzvané tunelování bank –, dělají vše mnohem sofistikovaněji. Najímají si zprostředkovatele, jako jsou právnické firmy nebo daňoví poradci, a ti jim pomáhají skrýt identitu a udělat z podvodných transakcí standardně vyhlížející operace. Používají offshore společnosti a zahraniční subjekty, a proto je těžko dohledatelné, kdo vše řídí.

Znamená to, že o lidech, kteří jsou v pomyslném středu kriminálních sítí, o nichž jste mluvil, veřejnost neví? Nebo přece jen alespoň některá jména známa jsou?

Existují lidé, jejichž jména se objevují v médiích, jsou vnímáni v pozitivním světle, a my jsme přitom na ně při prověrkách narazili a sestavili si o jejich aktivitách a minulosti zajímavý obrázek. Dá se říci, že už jsou dostatečně protřelí a nebojí se vystupovat jako důvěryhodní podnikatelé, lidé, kteří si vydělali poctivým byznysem.

Předpokládám, že neřeknete ani nenaznačíte, o kom je řeč.

Raději ne.

Jak pravděpodobné je, že tito lidé, kteří se staví do role poctivců, a přitom mají nějaký vroubek, za své hříchy zaplatí? Že to bude třeba trvat, ale nakonec si je spravedlnost najde?

Nemyslím si, že by se na základě starých věcí začala prověřovat jejich minulost, že by se je na základě starých podvodů pokusil někdo usvědčit. Podle mě chybí žalobce, který by měl motivaci to zkusit. K tomu, aby se někdo s takovou silnou skupinou nebo vlivným člověkem pustil do křížku, je zapotřebí velkého odhodlání. Takový člověk by musel mít velkou motivaci, a to buď finanční – to znamená, že by například utrpěl velké finanční ztráty –, nebo nefinanční, jako jsou poškození jména, integrity, pověsti či hrdosti. Zajímavé je, že například ženy do toho jdou ve srovnání s muži často tvrději, důkladněji a bez ohledu na důsledky. Z mé zkušenosti, když někdo podvedl společnost zastoupenou ženou, měla tato firma zájem historii důkladně prověřit bez ohledu na náklady. Muži to naopak často hodí za hlavu, chtějí jít dál a soustředit se na budoucnost.

Lidi, o kterých mluvíte, by tedy mohla spíše poškodit nějaká čerstvá kauza.

Přesně tak. Pokud stále páchají něco nekalého, pokud stále nějakým nestandardním způsobem přicházejí k penězům, je pravděpodobné, že na to doplatí. Pokud tedy na sebe upoutají pozornost. Příkladem může být korupce, i když to je na druhu stranu jedna z nejobtížněji prokazatelných věcí. Důkaz totiž musíte získat v daném momentu a procesně bezchybnými úkony. Když to zjednoduším, pokud nemáte důkaz v podobě kufříku s penězi, krabice od vína a podobně, máte jen řadu nepřímých důkazů, může pro vás být hodně těžké před soudem uspět. Policie to tedy má v mnoha případech velice složité.

Jak obtížné vlastně je získávat v podobných případech důkazy?

Žijeme v elektronické době. Pokud tedy víte, kde a jak je hledat, můžete získat spoustu přímých i nepřímých důkazů. V Česku nebo na Slovensku máme velký počet veřejně dostupných zdrojů a nástrojů, které může využívat takřka každý. Skoro vše se dělá prostřednictvím e-mailů, mobilů, lidé se méně potkávají. Spoustu věcí je proto možné najít v elektronických databázích. Stručně řečeno, data pro odhalování a vyšetřování jsou k dispozici, jde jen o to, aby měl někdo zájem věci vyšetřit a aby existovalo právní prostředí, které ho od toho nebude odrazovat. A to je největší bolest českého prostředí. Soudům všechno dlouho trvá a lidé nechtějí něco řešit čtyři nebo pět let. S tím se setkávám velice často.

Máte přesto nějaké informace nebo indicie, že by mohla alespoň jedna z oněch ikonických, ale kontroverzních postav českého byznysu, o nichž mluvíte, skončit za mřížemi?

V tom jsem spíše pesimista. Není, kdo by je vyšetřoval, policie je zahlcena aktuálními případy. Navíc má málo kvalifikovaných lidí, kteří by měli čas se staršími podezřeními a kauzami zabývat. A hlavně chybí žalobce, který by tyto osoby chtěl dostat; který by je chtěl usvědčit z toho, co v minulosti udělaly. I kdyby se nakonec někdo objevil, čekalo by ho mnoho překážek, aby mohl lidi, kteří přišli nekalým způsobem k majetku, kteří teď kolem sebe mají neprůstřelnou síť kontaktů, vztahů a dobrých právníků, důkladně vyšetřit a dostat před soud. Proto si myslím, že už je to za pomyslnou tlustou čárou, že už se tyto lidi za dřívější nekalé jednání nepodaří potrestat. Je prostě potřeba se soustředit na to, co dělají teď.