Rob Carnell (ING): Na trhu se to mele, králem je opět hotovost. Díky ní je možné výhodně nakupovat

Tématem úvodu roku je tlak na některé rozvíjející se trhy, o problémech vyspělých zemí se tolik nemluví. Jde o další signál toho, že se situace na periferii Evropy zlepšuje?

Některé ukazatele se zlepšují, například indexy nákupních manažerů většiny zemí eurozóny, zejména zemí periferie, která v posledních letech měla problémy. Zdá se, že to nejhorší máme za sebou.

Přesto někteří experti, se kterými jsem nedávno mluvil v Londýně, tvrdí, že se krize eurozóny letos vrátí, nebo se alespoň po relativně klidném loňském roce připomene.

Něco podobného se může stát, podle mě to ale není nejpravděpodobnější scénář. Vycházím z toho, že se situace obecně zlepšuje. To neznamená, že na institucionální úrovni nejsou problémy, v této oblasti eurozóna příliš nepokročila. Stejně tak se nic zásadního nestalo s potřebným fiskálním narovnáním některých potíží. Pokud budou rozvíjející se trhy hodně trpět, nelze se proto spoléhat na to, že si k nim trh nepřiřadí i nejproblematičtější část evropské periferie.

Jak reálná je nyní podobná hrozba? Obecněji, jak zranitelná zůstává periferie eurozóny, navzdory všem stabilizačním opatřením, která byla provedena?

Udělalo se hodně práce. Země eurozóny, kterým se investoři donedávna vesměs vyhýbali, hlásí přebytky na běžném účtu, některé z nich dokonce primární rozpočtové přebytky. Důvody, proč se některé země nyní nelíbí investorům, tedy pro evropské ekonomiky vesměs neplatí. To je podle mě jeden z důvodů, proč periferie nyní netrpí.

Jako kdyby na trzích v poslední době převládla náklonnost k rozvinutým zemím, zejména Americe a Evropě. Rozvíjející se země jsou tématem včerejších novin. Vidíte to také tak?

Zdá se, že prostě není možný svět, kde se každému daří, kde všichni solidně rostou. Buď rozvíjející se trhy táhnou ty rozvinuté, respektive je chrání od kolapsu, a nebo je to naopak – rozvinuté trhy rostou, ale často na úkor těch mladých. Na světě je omezené množství kapitálu. Pokud máte problém s tím ho nalákat, pak se vám jen stěží může dařit růst. A právě v takové situaci nyní jsme – vyspělé země vypadají o poznání lépe. Amerika se zdá být ve skvělé formě, Británie také. Evropa trochu zaostává, ale také jede, a někde uprostřed je pár zemí, například Kanada. Situace zemí skupiny G7 se zlepšuje, jakkoli na tom nejsou všechny stejně.

Jsou některé mladé trhy pod tlakem po právu?

Růst zemí G7 by pro ně měl být dobrou zprávou. Tradičně totiž jde o otevřené ekonomiky, které přímo i nepřímo vyvážejí právě na rozvinuté trhy. Pod takovým tlakem by tedy být neměly. Podle mě je to tedy vše o určitém přeceňování na finančních trzích, což nikdy není bez problémů. Lidé si rozmýšlejí, co a kde se jim líbí. Nikdo přitom nechce být poslední, kdo to udělá, a proto se to vše děje tak rychle. Je možné, že trhy trochu přestřelí a že to s některými zeměmi a některými firmami trochu zamává tak výrazně, že jim to způsobí problémy. Je ale potřeba mít na paměti, že se věci daly do pohybu i díky faktorům, které jsou v jádru pozitivní.

Co by v takové prostředí měli dělat investoři, a čeho by se naopak měli vyvarovat?

Takové etapy, jako je ta současná, jsou tradičně provázeny zvýšenou volatilitou. Proto je rozumné mít se na pozoru. Investory může trh vytlačit z pozic, které se nakonec ukáží jako naprosto smysluplné, a naopak se může stát, že mnozí nakoupí za ceny, které ve výsledku nebudou výhodné. Proto radím opatrnost. Co se jednotlivých tříd aktiv týče, je těžké najít něco, co vypadá bezvýhradně dobře. Na vyspělých trzích povětšinou končí úvodní fáze růstového cyklu, kdy jsou úrokové sazby hodně nízko, z čehož tradičně těží akciové trhy. Dluhopisy se nezdají být příliš atraktivní, a proto bych asi radil držet trochu více hotovosti.