Vzpomínky veterána amerického letectva: Jak se žije tam, kde vládnou hurikány

Pete Stanley je rodilý Američan, ale většinu svého profesního života strávil v Portoriku. Bylo to v době, kdy na tomto karibském ostrově měly USA vojenskou základnu. Pete zasvětil život práci pro americké letectvo, tedy United States Air Force.

Během posledních 50 let zasáhlo Portoriko několik silných hurikánů, v roce 1989 to byl hurikán Hugo a v roce 1998 hurikán Georges. Mnoho lidí zůstalo po několik dní bez elektřiny a bez vody. Ale i špatné momenty byly provázeny chvilkami radosti. Portoričané vzpomínají, jak se přepravovali po zaplavených silnicích na kajacích, čekali v nekonečných frontách, aby ukořistili pytel ledu (na kterém jsou doslova závislí), a společně se sousedy připravovali jídlo na grilu, které by se jim bez fungující lednice zkazilo.

I Pete prožil několik hurikánů. Některé ho zasáhly v Portoriku, další v USA. Posledním z nich byl hurikán Katrina, při kterém v roce 2005 přišel o domov. Jak se s touto ztrátou vyrovnal?

Řekněte mi něco o sobě.

Jmenuji se Pete Stanley a je mi 84 let. Pracoval jsem pro United States Air Force na základně v Portoriku a v roce 1999 jsem se přestěhoval do Biloxi v Mississippi.

Kolik tropických bouří a hurikánů jste zažil?

Bylo jich několik. První byl hurikán v roce 1947, jeden z nejhorších, které kdy USA zasáhly. Poté několik tropických bouří a asi dva nebo tři další hurikány v Portoriku i USA.

Jak jste se zachoval, když se blížil hurikán Katrina? Opustil jste svůj dům? Kam jste šel a co jste si vzal s sebou?

Opustil jsem Mississippi a několik dní jsem zůstal v domě jednoho svého přítele v Alabamě. S sebou jsem si vzal jen ty nejdůležitější dokumenty a lovecké zbraně.

V jakém stavu byl váš dům a okolí Biloxi, když jste tam vrátil?

O dům jsem přišel. Všechno bylo zatopené a vítr napáchal obrovské škody. Několik dní nefungovala elektřina a neměli jsme přístup k pitné vodě.

Myslíte si, že humanitární pomoc byla dobře zorganizována, že vláda udělala vše, co bylo v jejích silách?

Myslím si, že ano. Vláda odvedla v Mississippi dobrou práci. Dodávky elektřiny a přístup k pitné vodě byly obnoveny poměrně rychle.

Jak se k sobě lidé po útoku Katriny chovali?

Drželi při sobě a snažili se pomáhat si. Byla to úplně jiná situace než v New Orleans, kde byl zmatek a propuklo rabování. K tomu u nás naštěstí nedošlo. Kriminalita vzrostla jen nepatrně.

Přišel jste o dům. Co jste dělal potom?

Za zničený dům jsem od pojišťovny dostal asi 80 tisíc USD. To hodnotě mého domu sice vůbec neodpovídalo, ale byly to alespoň nějaké peníze do začátku. Přestěhoval jsem se do Texasu, kde žije můj syn. Postavil jsem si tam dům a žil v něm několik let. Ale v Dallasu se mi moc nelíbilo, táhlo mě to domů. Oni jsem dům v Texasu prodal a vrátil se do Mississippi. Je mi jasné, že hurikány odsud nezmizí, ale mám to tady prostě rád. Je to můj domov.

Dokázal jste si představit, že se něco takového může v USA vůbec přihodit?

Ano, v této oblasti se tropické bouře a hurikány zkrátka vyskytují celkem často. Moje první zkušenost, zmíněný rok 1947, to byla hrůza. Lidé, kteří tady žijí, s tím však musejí počítat. Zažít tropickou bouři nebo hurikán není nic neobvyklého.

Myslíte si, že vás zážitek s Katrinou změnil?

Ne, nebyl to první hurikán, který jsem zažil. Vím, jak se fyzicky i psychicky na takové situace připravit. Vždy musíte počítat s nejhorším.

S Petem Stanleym mluvila spolupracovnice Investičního webu Andrea Čeledová.