Německu dochází pára. Zachrání Evropu ECB?
Německá ekonomika, motor evropského růstu, hlásí jedno špatné číslo za druhým. Největšímu hospodářství starého kontinentu dochází dech a Evropu nemá kdo táhnout. Jak špatné to ve skutečnosti s Německem je?
Po velmi nadějném prvním čtvrtletí přineslo druhé čtvrtletí tvrdé vystřízlivění. Mezičtvrtletní pokles německého HDP lze sice částečně vysvětlit vysokým základem z prvního čtvrtletí a přesunem části stavební výroby z druhého do prvního kvartálu, znepokojivý je ale zejména negativní příspěvek zahraničního obchodu.
U silně exportně orientovaného hospodářství, jakým je Německo, jde o neobvyklý jev, který může mít rozsáhlé dopady na celou ekonomiku - nižší investice, zhoršení situace na trhu práce a následně i snížení spotřeby domácností a obecně negativní dopad na domácí poptávku. Značný vliv na slabost německého vývozu má ukrajinská krize, která vedla k postupnému poklesu objemu exportu do Ruska a na Ukrajinu. Situaci ilustrují následující dva grafy.
Dynamika německého exportu ale začala slábnout už poměrně dlouho před začátkem ukrajinské krize. Úvodní fáze patrně souvisela s negativními dopady očekávaného obratu v americké měnové politice na některé rozvíjející se ekonomiky a s obecnou slabostí ruského hospodářství. Kumulativní dopad výpadku v exportech na německou ekonomiku nelze podceňovat, přestože to na první pohled vypadá, že je přímý podíl těchto exportů na výkonnosti německé ekonomiky nízký.
Indexy ZEW a Ifo klesají už řadu měsíců
U německé ekonomiky se na začátku roku pro letošek čekal slušný růst lehce pod 2 %. Tohoto tempa však téměř jistě nebude dosaženo (jak ostatně přiznala i Bundesbank, která odhadovala 1,9 %). Důvodem je nejen slabé druhé čtvrtletí, ale i jednoznačně negativní vývoj konjunkturálních indikátorů spolu se slabými reálnými daty.
Je vidět, že lepším předstihovým indikátorem je index Ifo, který vychází z názorů podniků. Je blíže reálné ekonomice než ZEW, který vychází z názorů lidí z finančních trhů (obrázek ukazuje, že jejich názor je více volatilní).
Každopádně setrvalý pokles obou indexů v posledních měsících vyvolává oprávněné obavy z výrazného zpomalení německé ekonomiky. Ta prostě evidentně není tak silná, jak se mohlo zdát, a šok v podobě negativních dopadů geopolitických faktorů (primárně ukrajinské krize) nemusí ustát.
Zadrhává i průmysl
U německého průmyslu je sice patrné určité zpomalení, ale zatím jde spíše o kosmetickou záležitost. Další vývoj dynamiky bude klíčový. Případné pokračování poklesu objednávek by rozhodně nevěstilo nic dobrého.
V každém případě lze minimálně konstatovat, že oživení německé ekonomiky se momentálně zastavilo a že od průmyslu nelze očekávat ve druhém pololetí žádné zázraky.
Německá ekonomika měla být lokomotivou, která vytáhne z problémů i zbytek eurozóny. Až donedávna tuto roli celkem zdárně plnila, nyní to však vypadá na to, že jí dochází pára. To může mít v budoucnu negativní dopady nejen na zbytek eurozóny, ale také na státy našeho regionu, specificky i na Českou republiku.
Další implikace má možná slabost německé ekonomiky na očekávání ohledně měnové politiky ECB. Právě německy mluvící křídlo bankovní rady ECB bylo až dosud nejkonzervativnější, nejvíce namítalo proti dalšímu uvolnění měnové politiky a nejvíce naznačovalo, že příliš uvolněná měnová politika může mít více negativních než pozitivních dopadů.
Pokud by Německo sláblo, mělo by to odpor lidí jako Jens Weidmann proti opatřením typu kvantitativního uvolňování podstatně zmírnit, ne-li odstranit. Otázkou je, zda už na podobné zásahy není pozdě a nakolik by byly účinné v situaci, kdy jsou benchmarkové výnosy státních dluhopisů, tedy i úroky z úvěrů v ekonomice, extrémně nízko, a zda už Evropa není prakticky nevyhnutelně odsouzena opakovat japonské "ztracené desetiletí".
Autory textu jsou hlavní ekonom České spořitelny David Navrátil a analytik z České spořitelny Ľuboš Mokráš.
