Proč by se ČNB neměla tak kasat úspěchem intervencí

Na první pohled se zdá, že ČNB má důvod zapíjet úspěch. Celková meziroční míra inflace sice není vyšší než před rokem (0,9 % v říjnu 2013 vs. 0,7 % v říjnu 2014), ovšem ta měnově-politická, ve které je stanoven cíl ČNB a která je očištěna o (primární efekt) změny nepřímých daní, ano (0,1 % vs. 0,5 %). Ještě evidentnější se zdá být úspěch ČNB z hlediska poptávkové inflace (inflace bez potravin, paliv a daní), která je oproti říjnu 2013 vyšší o 1,3 procentního bodu a poprvé od roku 2009 není záporná. Zdá se tedy, že minimálně z hlediska inflace dosáhla ČNB kýženého efektu.

Ale pozor. Inflace sice narostla, ovšem to, zda se tak stalo zásluhou ČNB, je otázka. A jak ukazuje srovnání se Slovenskem, odpověď není jednoznačná.

Z dat Eurostatu je zřejmé, že se zásah ČNB odrazil hlavně ve vývoji cen potravin – zatímco do října 2013 se ceny potravin v ČR i v SR vyvíjely podobně (v říjnu 2013 +2,9% vs. +1,9%), od listopadu už tomu bylo jinak. V SR (ale i v Maďarsku a Polsku) následovalo v první polovině letošního roku prudké zpomalení tempa růstu cen potravin, v ČR potraviny pokračovaly ve zdražování. A ačkoli tyto ceny během letošního roku v ČR také zvolnily, je Česko nyní jedinou zemí v regionu, kde ceny potravin meziročně rostou. V SR už od dubna klesají.

Zbylé cenové okruhy se ale vyvíjely stejně. Očištěna o ceny potravin vzrostla harmonizovaná inflace (HICP) od října 2013 v ČR i SR shodně o 0,1 procentního bodu. Podobný vývoj byl i u HICP očištěné o regulované ceny, potraviny a paliva, což je, vzhledem k tomu, že se letos nepřímé daně v SR vůbec neměnily a v ČR kromě tabáku také ne, vhodné měřítko pro poptávkovou inflaci. Tato inflace vzrostla o 0,2 procentního bodu.

Podobně bychom mohli pokračovat s dalšími ukazateli. **Podle mě tak z dostupných dat nelze učinit závěr, že by intervence byla takovým úspěchem, za jaký se ji ČNB snaží vydávat.

Na dopady intervencí jsme se zeptali českých ekonomů, kteří byli hosty nedávné konference o české konkurenceschopnosti.