Krize eura: Znovuzavedení německé marky by mělo katastrofální důsledky

Německá marka ještě zcela nevymřela. Téměř devět let po plném zavedení eurových bankovek a mincí se odhaduje, že německé domácnosti mají stále ještě "pod polštářem" ukrytých 13 miliard marek – ve sbírkách, "u babičky v matraci" a podobně. Podle výzkumů veřejného mínění si skoro polovina Němců přeje opětovné zavedení marky.

Euro není stabilní jako marka

Z dat Eurobarometru vyplývá, že byla marka pro mnoho Němců symbolem ekonomického bezpečí, stability a prosperity. To jsou atributy, se kterými euroskeptikové nebudou nikdy ochotni spojovat euro.

Na jednu stranu mají pravdu. Nezhoršila se snad dramaticky finanční krize v Evropě v posledních týdnech a měsících? Nejprve to bylo Řecko, pak Irsko, nahlas se hovoří o celé řadě dalších zemí. Bylo potřeba vytvořit záchranný fond, aby se euro nezhroutilo.

Co by nastalo? Byl by to návrat starých dobrých časů Německa a jeho marky? Nebo chaos a hospodářská krize? Daniela Schwarzerová z Výzkumného ústavu pro mezinárodní politiku (SWP) vidí dva možné scénáře.

Podle prvního scénáře by Německo a další stabilnější země eurozóny (například Rakousko) společně zavedly "pevné euro". Podobný nápad nedávno nastínil Hans-Olaf Henkel, bývalý prezident Federace německého průmyslu (BDI). Ten vyzval k vytvoření dvou odlišných eurobloků: severního, který nechce inflaci a uznává rozpočtovou disciplínu, a jižního, který může devalvovat měnu, kdykoli bude potřeba.

Podle druhého scénáře by se Německo vrátilo zpět k německé marce. Společná měna by zanikla a každá země by rozhodovala o své měnové politice. Rozpad měnové unie by měl dramatické dopady. Zde je seznam možných důsledků.

1. Ohromující náklady na novou měnu

Přípravy nové měny stojí hodně času a peněz. Jen samotné transakční náklady by způsobily masivní škody celému hospodářství. Například by muselo být vytištěno obrovské množství nových bankovek a vyraženy mince. Výměna eur za marky by z logistického hlediska vyžadovala obrovské úsilí a organizační náklady. Také by bylo potřeba shromáždit a zničit staré eurové mince a bankovky.

Když Německo původně přecházelo na euro, měla eurozóna hodně času na plánování. Euro se začalo tisknout a razit už v roce 1999, přitom platit začalo oficiálně až od roku 2002. Kdyby bylo potřeba se vrátit k marce, Německo by nemělo tolik času a klidu.

Navíc by bylo potřeba všechny ceny převést na marky. Bankomaty, počítače a pokladny by musely být přeorganizovány. To by bylo velmi drahé.

2. Bez eura by se německý vývoz propadl

Před šesti měsíci řekl přední německý ekonom Peter Bofinger, že by "oči mnoha Němců zářily dojetím v případě, že by se německá marka měla vrátit", ale také varoval, že "ekonomické důsledky by byly katastrofální". Obnovená marka by především ublížila exportu.

Podle Friedricha Heinemanna, experta na ekonomiku z institutu ZEW, by útěk k tomuto "bezpečnému útočišti" vedl k výraznému a pravděpodobně nekontrolovatelnému zhodnocení marky na devizových trzích.

Tím by se německé zboží stalo výrazně dražším v zahraničí, což by mělo za následek vážnou konkurenční nevýhodu, zejména proto, že zhruba 40 procent německého vývozu směřuje do jiných zemí eurozóny.

3. Nezaměstnanost by raketově vzrostla

Útlum německého exportu by měl fatální následky pro domácí trh práce. Odborníci odhadují, že by nastalo prudké snižování počtu pracovních míst. Německé podniky by musely převzít miliardy v dodatečných nákladech. Například bez eura by bylo potřeba zajištění proti velkému kolísání měn. Díky společné měně to nebylo při vývozu do EU nutné.

Navíc by zhroucení eura nebo znovuzavedení německé marky přivedlo finanční trhy do chaosu. V současné době mají velké německé banky ve svých knihách dluhopisy vydané jinými zeměmi EU denominované v eurech. Kdyby společná měna zanikla, budou mít banky vážný problém: enormní zhodnocení marky a oslabení ostatních měn, ve kterých drží dluhopisy, by znamenalo, že by bankovní systém utrpěl zdrcující ztráty.

4. Evropa by podlehla vlivu Číny a USA

Porážka eura by znamenala vítězství dolaru, který by zůstal bezkonkurenční měnou pro všechny hlavní mezinárodní transakce. Současně by rozpad eurozóny způsobil škody na politické úrovni, které by mohly být stejně devastující, a prohloubil by rozpory mezi zeměmi.

Ve světle těchto následků je možný přínos znovuzavedení německé marky naprosto absurdní – na dovolené v Itálii, Španělsku nebo Portugalsku by bylo pro Němce levněji. "Německá kupní síla v zahraničí by se zvýšila," tvrdí Heinemann. Byl by to však pouze krátkodobý efekt, vzhledem k turbulencím na pracovním trhu a z něj plynoucího poklesu příjmů.

Pointa je, že znovuzavedení německé marky by mělo mnohem více negativních než pozitivních efektů. Heinemann také mluví o "nepředstavitelném scénáři, který by měl nepopulární důsledky pro všechny zúčastněné". Z toho důvodu si myslí, že stěží někdy dojde k obnovení marky.

Zdroj: Spiegel