Brian Tracy: Peníze motivují jen do určité míry
V rozvíjejících se zemích často na úspěšné lidi útočí. Ve vyspělých státech naopak lidé k úspěšným podnikatelům vzhlížejí a berou si je za příklad, říká známý poradce a "motivátor" Brian Tracy.
V jedné ze svých přednášek jste uvedl, že průměrný zaměstnanec pracuje na polovinu svých možností. Jak jste k tomu dospěl?
Vychází to z výzkumu velkých společností v USA, prováděném mezi tisíci jejich zaměstnanců. Některé motivují zaměstnance lépe, jiné hůře. Jsou zde i rozdíly ve způsobu řízení. Úspěšné firmy jsou daleko produktivnější než průměrné.
Jak se mohou špatné firmy zlepšit?
Na toto téma jsem napsal 250stránkovou knihu. V podstatě jde o to, aby si lidé jasně uvědomili, co se od nich čeká. To je první věc, která se týká produktivity práce. Pak musejí mít potřebná školení a nezbytnou podporu, aby mohli dělat požadovanou práci. Asi 20 procent zaměstnanců se umí motivovat samo. Tvrdě pracují, protože je těší, že něčeho dosáhli. Zbývajících 80 procent je třeba stále řídit, motivovat a podporovat, aby náležitě dělali to, co mají.
Když se řekne motivace, každý si asi představí peníze.
Peníze samozřejmě hrají roli, ale jen do určité míry. Když člověk dělá práci, jakou nemůže dostat jinde, bude spokojen. Pokud však bude mít příliš nízký plat, demotivuje ho to. Renomovaný časopis Management Magazine upozornil na firmu, která zaměstnancům zvedla plat o 100 procent. Vedení věřilo, že to stejně ovlivní produktivitu práce. Jeden den uvedli, že se okamžitě zdvojnásobují všechny platy. A měli pravdu, produktivita se zdvojnásobila - na hodinu. Pak klesla na předchozí úroveň a nikdy se nezměnila. Peníze tedy motivují jen do určité míry a velmi krátce.
Existují však dvě formy motivace – externí a vnitřní, která vychází z nitra každého člověka. Externí motivace funguje jen po dobu, kdy ji někdo aplikuje, vnitřní motivace 24 hodin denně. Klíč k této motivaci je jednoduchý: manažeři mají dělat vše, aby měli zaměstnanci pocit důležitosti. Pravidelně jim děkovat za práci, chválit je za dobré chování, naslouchat jim, když je potřeba, a žádat je o názor. A vytvořit prostředí, kde jsou lidé šťastní, že mohou být v práci. Je to, jako když zaléváte květ. Půda je společnost, květina zaměstnanec. To, že dáte lidem pocit důležitosti, připomíná sluneční svit. A květ vyroste sám od sebe. V kolika firmách tento květ vyroste?
Podobné metody aplikuje velký počet firem, hlavně malé a středně velké a některé části velkých společností. Nedávno jsem přednášel pro řetězec obchodů s nábytkem. Během recese polovina jeho konkurentů zkrachovala. Jim se ovšem podařilo vyrůst o 30 procent. Příčinou bylo chování manažerů firmy k zaměstnancům. V obchodech tohoto řetězce pracuje asi tisíc lidí. Každý je rád, že pro něj může pracovat, od vlastníka po posledního zaměstnance.
Řekl jste, že asi 20 procent lidí není třeba motivovat. V ČR ovšem existuje velký problém – část starších lidí sice není třeba motivovat, práci však přesto kvůli věku nenajdou.
To je ekonomická, ale i politická otázka. Toto téma jsem studoval 40 let. Téměř každý přední ekonom souhlasí s tím, že budoucnost země závisí hlavně na počtu firem, které nově vznikají každý rok. To se vyjadřuje jako procento k existujícímu počtu firem. Klíčem k úspěchu je poměr mezi nově vznikajícími a existujícími firmami. Každý rok zaniká 6 až 7 procent firem. V dobře fungující ekonomice musí být počet nových firem vyšší než těch zanikajících. Mělo by to tedy být osm, devět, deset procent. Pokud by to tak bylo v ČR, systém by dokázal absorbovat všechny, kdo mají zájem o práci. Klíčem k úspěchu je odstranit překážky při zakládání a vzniku nových firem.
Aktuality
