Česká ekonomika: Vyhnou se nám černé labutě?
Blížící se začátek druhé dekády 21. století svádí k předpovědím. K opatrnějším, ale i těm, které jsou pro Česko relativně příznivé. Je však o dvě procenta vyšší roční vzestup ekonomiky než v západní Evropě, pokud jej tedy dosáhneme, skutečně důvodem k optimismu?
Když ČNB před časem předpověděla, že česká ekonomika přidá příští rok kvůli úsporným opatřením pouze 1,2 %, vyvolalo to nemalou pozornost. Jde totiž o výrazně nižší očekávání než u jiných institucí – v případě Ministerstva financí jsou to například 2 %. A to se domácí subjekty drží více při zdi než ty zahraniční! Mezinárodní měnový fond odhaduje růst české ekonomiky v roce 2011 na 2,2 %, zatímco Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj na 2,8 %.
Končící desetiletí láká i k delším předpovědím, finanční krize a globální recese, s jejichž důsledky svět stále bojuje, však názorně ukazují, jak je předvídání ošidné. Jeho výsledky pak někdy vyznívají do ztracena, nebo opakují relativně známé pravdy.
Citius, altius, fortius...
Svět se po globální recesi v ještě větší míře než dříve řídí olympijským mottem: citius, altius, fortius, tedy rychleji, výše, silněji. Dokáže se Česko adaptovat na nové podmínky a výzvy, které finanční krize a recese globální ekonomiky přinesly?
Podle průzkumu poradenské společnosti Roland Berger založeném na názorech 320 manažerů ze středo- a východoevropských firem by mohla česká ekonomika, podobně jako hospodářství jiných zemí v tomto regionu, růst v průměru o 2 % ročně rychleji než západoevropské státy. Čeští manažeři jsou spolu s polskými a rumunskými nejoptimističtější.
Constantin Kinsky z poradenské společnosti Roland Berger (RB) mj. uvedl, že se Česká republika dostala mezi země, které v budoucnu potáhnou spíše inovace než tovární výroba. To je na první pohled dobrá zpráva. Je ovšem potřeba si uvědomit, že při takovémto scénáři nemusí být tak snadné vytvářet nová pracovní místa. Vývojová centra zkrátka nejsou automobilky a montovny.
Češi sice byli v posledních letech poměrně úspěšní, jsou však často zbytečně konzervativní a snaží se o "perfekcionismus" na úkor rizika a případných chyb, uvedl Kinsky. Velké úkoly podle jeho slov čekají hlavně vládu, a to zejména při odstraňování byrokracie, korupce a nastolení právních jistot. A na stole jsou samozřejmě dlouho odkládané reformy. Země střední a východní Evropy, což platí i pro ČR, by si také měly uvědomit, že domácím trhem je pro ně celá Evropská unie. Ještě dál, a to až do roku 2030, šli před časem ve své předpovědi pro celý svět, Evropu a ČR, prezentované na šesté bezpečnostní konferenci odborníci ze Střediska bezpečnostní politiky (SBP), působícího při Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy.
Šéf SBP Milan Balabán popsal svět v roce 2030 jako dobu post-transatlantickou, kterou charakterizuje klesající vliv Evropy a Spojených států na úkor východní a jižní Asie. Svět v roce 2030 podle něj nebude znát ani skupinu G8. Nahradí ji objemnější G20.
Dále podle něj vzroste i vliv zemí BRIC (Brazílie, Rusko, Indie a Čína), rozšířené o Jihoafrickou republiku. Na globální úrovni pak bude klíčové, zda se země třetího světa nechají zlákat přitažlivým modelem čínského státního kapitalismu, nebo se vydají evropskou cestou. Balabán také zmínil, že potíže USA vyústí v oslabení dolaru a "depolarizaci" světové ekonomiky. Nic překvapivého, dalo by se říci s trochou nadsázky.
Vize SBP hovoří také o konfliktech na Balkáně (Kosovo a Makedonie), nebo boji Jordánska a Sýrie s Izraelem o vodní zdroje.
Tři evropské krize?
Evropa zažila opět očima roku 2030 tři krize – eurozóny, evropského vládnutí a demokracie. Výsledky referend o vystoupení z Unie byly velmi těsné, občané žádné země však z Unie nevystoupili. Recese čínské ekonomiky koncem druhé dekády tohoto století, kterou předpokládá scénář SBP, je totiž přiměla uvažovat o roli integrované Evropy racionálněji.
Aktuality
