Inflace pod lupou aneb Jak utrácejí (a vydělávají) bohatí a chudí

Podle nové statistiky amerického ministerstva práce utrácí nejchudší desetina Američanů (podle výše příjmů) 42 % všech peněz z měsíčního rozpočtu za bydlení a 17 % za jídlo. Jen pro srovnání, horních deset procent podle výše příjmů za bydlení a jídlo utrácí dohromady jen něco málo přes 40 % z měsíčního rozpočtu.

Nepoměr ve struktuře výdajů nízko- a vysokopříjmových domácností ukazuje, jak rozdílně inflace působí na různé domácnosti. Rodiče, jejichž děti studují vysokou školu a bydlí (třeba i s dalšími studenty) v pronajatém bytě, se mohou jen smát tvrzením, že ceny rostou jen nepatrně, nebo dokonce mírně klesají, zatímco lidé, kteří do práce denně dojíždějí autem a bydlí ve vlastním bytě či domě, jásají, co se děje s cenami benzínu.

Statistika amerického ministerstva práce dotazované Američany rozděluje do deseti skupin podle výše příjmů, přičemž v každé skupině je v průměru 25 tisíc domácností.

Průzkum také ukázal, že spodní dva decily Američanů od státu dostávají největší podíl peněz z programů sociálního a důchodového zajištění. Vláda s hospodařením výrazně pomáhá i v pořadí třetí a čtvrté desetině Američanů s nejnižšími příjmy, zatímco v horní polovině již lidé od státu dostávají výrazně nižší příspěvky, pokud vůbec nějaké.

Mzdy pracovně aktivních lidí z nejbohatších domácností se na jejich celkových příjmech podílejí více než třemi čtvrtinami. Roční příjmy domácností ve spodních dvou decilech dosahují maximálně 10 tisíc dolarů, v šestém až devátém decilu se roční příjmy domácností pohybují od 51 do 112 tisíc dolarů a příjmy horních deseti procent domácností činí v průměru 220 tisíc dolarů za rok.

Domácnosti s vyššími příjmy obecně vynakládají největší díl peněz na vytváření finančních rezerv a pojištění a velkou část příjmů utrácejí také za dopravu. Hlavní položku rozpočtů domácností s nejnižšími příjmy naproti tomu tvoří jídlo, doprava a zdravotní péče. Náklady na bydlení do těchto statistiky nejsou zahrnuty.

Středněpříjmové skupiny peněženky otevírají hlavně kvůli dopravě, potravinám a zdraví. Nejmenší finanční zátěží jsou naopak pro většinu skupin podle výše příjmů výdaje za zábavu a vzdělání.

Nakonec je dobré poznamenat, že situace v řadě dalších vyspělých ekonomik je minimálně v některých ohledech podobná. Nízká inflace je tématem pro ekonomy a centrální bankéře, běžná spotřeba s výjimkou pohonných hmot (především potraviny, ale na řadě trhů i bydlení) zdražuje.

Zdroj: WSJ