Euro nepřežije další velký otřes

Euro dělá z odvážlivců zbabělce

Navzdory bravurní odvážné rétorice, s níž řecký krajně levicový premiér Alexis Tsipras strhl davy, i on nakonec kapituloval a upřednostnil možnost setrvání ve společné měnové unii a bolestivá úsporná opatření s tím spojená před ekonomickou suverenitou a pravděpodobným návratem k hospodářskému růstu a plnější zaměstnanosti.

Nedojde-li k nějakým politickým tahanicím, třeba v souvislosti s dalšími předčasnými volbami v Řecku, lze třetí řecký záchranný balík považovat za hotovou věc. Přitom jen málokdo (dokonce i mezi těmi, kteří program odsouhlasili) věří, že může vytvořit pevné základy pro dlouhodobější řešení, a to i kdyby ústupky zahrnovaly trvalou úlevu od dluhů.

Politický filosof John Gray došel ve své analýze osudu společné evropské měny k jasným závěrům, a to že "nefunkční a nereformovatelné euro dokáže produkovat jen opakující se a zhoršující se krize".

Za rozpadem eura v současné podobě nakonec nebude finanční krize, která ohrozila jeho existenci poprvé, ale politické problémy, kterou společná měna plodí. Nacionalismus, nespokojenost voličů a politickou nestabilitu měl přitom projekt eura eliminovat.

Překvapivě odolný, byť neúspěšný experiment

S každou novou krizí učiní politici jen nutné minimum pro to, aby eurozóna vydržela ještě nějakou dobu pohromadě. Mylná víra v euro se ale neomezuje jen na evropské politiky, kteří nechtějí přiznat krach projektu. Je sdílena většinou Evropanů. I přes dlouhých sedm let víceméně trvalých problémů zůstává podpora eura mimořádně silná i mezi jinak racionální a dobře informovanou komunitou.

Výjimkami jsou podle průzkumů Itálie a Kypr. Paradoxně i většina Řeků považuje euro za dobré pro ekonomiku. Víra v měnu je nejsilnější v Irsku, což je také pozoruhodné vzhledem k tomu, co si země vytrpěla, když bylo ponechána napospas politickému konsenzu eurozóny.

Důvody pro podporu eura se různí

V mnoha případech jsou důvody pro podporu eura spíše politické než ekonomické. Malé země mají tendenci na společnou měnu nahlížet jako na ochranu před spekulativním finančním útokem. Příklady Švýcarska nebo Singapuru ale dokazují, že lze být malou zemí se silnou ekonomikou i finančním systémem.

Dalším důvodem, proč se schovat pod deštník měnové unie, je vnímaná geopolitická bezpečnost. Je to případ především východních zemí, které jsou Moskvou stále považované za sféru ruského vlivu. Pro většinu Evropanů euro stále reprezentuje moderní éru a osvobození od geopolitické nestability. Hrozby na hranicích společné Evropy přitom v poslední době rostou.

Dalším argumentem jsou zájmy střední třídy. Dokonce i v Řecku si chce většina pracujících uchránit pracovní místo a má zájem na ochraně hodnoty svých výdělků i celkového bohatství. Řekové jsou rádi za "německý kurz", který jim euro poskytuje. Návrat k drachmě by hodnotu jejich majetku a úspor okamžitě snížil třeba na polovinu. "Rozhodli jsme se pro přežití, zavrhli jsme sebevraždu," uvedl bývalý řecký premiér Tsipras při obhajobě přijetí podmínek záchranného programu pro Řecko.

Past společné měny

K evropské měnové unii se lze snáze připojit než z ní odejít. Země, které se jednou vzdají monetární suverenity, se stanou zajatci. Ekonomické dopady opuštění unie jsou všeobecně považovány za mnohem horší než třeba i nepřiměřeně vysoké náklady na setrvání.

V řeckém případě se zdálo, že již voličům došla trpělivost a že náklady pokračování projektu eura překročily mez únosnosti. Uvalit ještě více úsporných opatření na vážně zdecimovanou ekonomiku hluboce zadlužené země je kontraproduktivní, i když opatření doprovází reforma na straně nabídky.

Kolik času poslední záchranný balík nakoupí?

Ne mnoho. Přibývá důkazů o tom, že se ve světové ekonomice děje cosi nezdravého. Čínské zpomalení kvůli bouřlivé reakci trhů zpozorovali snad již všichni. Na vyspělé země, které jsou závislé na tomto rychle rostoucím trhu, číhají velké problémy. Podceňuje se ovšem fakt, že je zpomalení světovým fenoménem.

Rozpačitá makrodata jinde ve světě mohou signalizovat jen dočasný, regionální pokles, ale i nový znepokojující trend světové ekonomiky - dvourychlostní problém, kdy sektory služeb v rostoucích ekonomikách, jako jsou USA a Británie, zažívají oživení, ale obchod, zboží a kapitálové investice opět rychle klesají. Tato kombinace je v posledních dekádách celosvětového oživení nevídaná, jak upozorňuje například Chris Watling z Longview Economics, který poukazuje na možné chybějící momentum oživení.

Pokud by světová ekonomika skutečně vstoupila do další recese, lze očekávat, že by došlo i k rychlému obnovení evropské krize, ať už v jakékoli formě. Pro své přežití eurozóna zoufale potřebuje oživující světovou ekonomiku. Není ale jasné, zda je tento předpoklad aktuálně splňován. A také není jasné, jak dlouho vydrží silná politická vůle eurozónu zachraňovat.

Celý schvalovací proces třetího balíčku pro Řecko se nesl v duchu toho, že jde o poslední šanci. Pokud program nezafunguje, Němci budou už jen stěží financovat další snahy o podporu křehčích článků eurozóny. Ministr financí Wolfgang Schäuble schvaloval program jen se skřípěním zubů, jako něco, čemu příliš nevěří.

Euro je nepovedený projekt od samého počátku. Měnová unie, kterou nedoprovází společné politické a fiskální zřízení, je marným úsilím odsouzeným ke krachu. Nedostatky byly umocněny přehnaně moralistickým uvalením fiskálních úspor a tvrdých monetárních politik na zadlužené země. Bez změny uvažování, která je ale nepravděpodobná, protože by nenašla podporu u jádra okolo Německa, má euro prakticky nulovou šanci přežit případnou další velkou ránu.

Zdroj: Telegraph