Tentokrát je to jiné? Oblíbená formulka možná opravdu zafunguje

Globální ekonomika zpomaluje. Několik velkých rozvíjejících se ekonomik, které se na růstu významně podílely, již narazilo. Otázkou je, zda ta největší z nich, Čína, je skutečně v problémech. Ceny komodit padají a objemy obchodů jsou nízké. Index Baltic Dry, který sleduje náklady na lodní dopravu, se po vzpamatování a odrazu ode dna opět propadá.

Ano, jde o typické cyklické chování, jednou opět dojde k růstu na všech frontách. Ale také můžeme být svědky dlouhodobých změn, které mohou přinést mnoho pozitivního, ale také mají potenciál rozvrátit základy, na nichž stojí současný svět.

Nejjednodušším způsobem, jak si tato podezření potvrdit, je ukázat si je na grafech. Po velkolepém nárůstu objemu obchodu na začátku tisíciletí přišlo po roce 2008 vystřízlivění v podobě finanční krize a pokles. Po zotavení přišlo další zpomalení v roce 2013. Podle aktuálních údajů ze zemí G7 a BRIICS (kromě BRIC také Indonésie a JAR) se zdá, že tento pokles opět nabírá na síle.

Opět platí, že jde o cyklus, ale existuje dobrý důvod k podezření, že se výsledky z 90. let a začátku tisíciletí v dohledné době nebudou opakovat. Michael Francis a Louis Morel z Bank of Canada to shrují následovně:

Reformy a technologické inovace v průběhu 90. let snížily náklady. Zároveň měly podstatný vliv na celosvětový obchod tím, že podporovaly rozvíjející se trhy v začlenění se do globální ekonomiky, a tím, že pomohly k vytvoření a udržitelnosti globálních ekonomických řetězců. Výsledkem byl růst globálního obchodu v poměru k HDP. Protože je ale tento proces z velké části dokončen, zásadní podněty k rozšíření obchodu jsou nyní mnohem slabší než v minulých desetiletích. Svět je tedy ve stavu, kdy obchod neklesá, ale ani neroste v poměru k HDP.

S tím souvisí i letitý argument Harolda Sirkina z Boston Consulting Group, že se budování globálních dodavatelských řetězců stalo pro západní producenty tak módním, že je budovali i v případech, kdy by bývalo smysluplnější udržet výrobu blíže k zákazníkům. Nyní omezují náklady a přístup revidují.

Nabízí se myšlenka, zda světová ekonomika nedospěla do stadia, kdy poptávka, ale i potřeba využívání surovinových zdrojů nedosáhly svého vrcholu. Koneckonců, i poslední červencové odhady OSN o počtu obyvatel naznačují, že i zde se svět může blížit k vrcholu.

Je ale také možné, že tohoto vrcholu lidstvo nedosáhne před koncem století, případně vůbec. Na světě jsou stále miliardy lidí, kteří se chtějí dostat ze spárů chudoby, což hovoří v prospěch zvyšování spotřeby i využívání zdrojů. Případně bychom museli být svědky omezování spotřeby ze strany bohaté vrstvy, abychom se dočkali výrazné změny. A to se zatím neděje.

I když ani to neplatí úplně. V posledních 65 letech prodělala americká ekonomika jednu velmi výraznou změnu. I když jsou lidé schopni pořídit si mnohem více zboží než v roce 1950, jsou patrné určité známky stagnace. Příkladem jsou automobily, pro USA typický produkt. Navzdory růstu populace nejsou roční přírůstky prodejů výrazné.

Ještě výmluvnější je spotřeba energie. Američané spotřebovávají mnohem méně energie než v 90. letech. Křivka Evropy v grafu je ovlivněna vstupem východoevropských zemí do globální ekonomiky v 90. letech, což znamenalo zvýšení energetické náročnosti. Rozdíl mezi kontinenty je však známkou toho, že USA mají pravděpodobně ještě velký prostor k omezení spotřeby energie. Rychlý čínský růst pak stojí za globálním boomem na poli přírodních zdrojů, který momentálně také zpomaluje.

Pokles čínské poptávky po surovinách v průběhu uplynulého roku byl jedním z hlavních signálů, které vyvolávají spekulace o výraznějším ekonomickém propadu země, a poněkud mění pohled na oficiální čísla. Může ale také jít o stejnou změnu preferencí ve spotřebě, jakou jsme viděli v USA. Obecně totiž platí, že tato změna probíhá v rozvíjejících se zemích rychleji, než tomu bylo v minulosti v USA nebo Evropě. Na jednu stranu to komplikuje možnost rychlého dosažení stejné životní úrovně, jakou mají vyspělé ekonomiky, a na druhou to snižuje poptávku po zboží a surovinách.

Posledním příkladem změny spotřebitelského chování je věc, která je nyní nejvíce v kurzu. Mohou to být smartphony. Přestože i k jejich výrobě jsou potřebné nerostné suroviny a zdroje, co do objemu se automobilům určitě nevyrovnají. Většina hodnoty smartphonu je ukryta v jeho softwaru, což je diametrálně odlišný způsob vytváření hodnoty, než tomu bylo ve 20. století. Pokud je to nový směr, kterým se světová ekonomika vydá, vztahy mezi růstem, obchodem a využíváním přírodních zdrojů se rovněž diametrálně změní. A to je možná dobře.

Zdroj: Bloomberg