Fed tu není od toho, abyste mu rozuměli

Farmář nemá páru o tom, jak funguje Fed. Zato ví, jak ho ovlivní zvýšení sazeb

Pokud by z vesmíru pozorovali Spojené státy mimozemšťané, došli by patrně k závěru, že nejdůležitějším každoročním rozhodnutím národa musí být to farmářovo - zda zasadit kukuřici, sójové boby, nebo pšenici. Žádné jiné rozhodnutí totiž neovlivní více čtverečních metrů americké půdy než právě farmářova volba zemědělské plodiny, kterou ten který rok zaseje.

Jeden rok je celý kontinent zelený od sóji, druhý žlutý od kukuřice a ve třetím roce všechna pole ovládne pšenice. Každý farmář vám jistě poví, kolik hodin nad tímto podzimním rozhodováním pokaždé stráví a kolik hospodářských reportů musí přečíst, aby správně odhadl, co zasejí jeho odvěcí rivalové v Brazílii a Argentině.

V hledáčku Fed

Letos je ale všechno jinak. Celý svět mluví o proměnné, které možná nerozumí každý farmář, ale i on ví, jak ovlivní jeho rozhodování o úrodě. Zda a kdy zvýší Fed sazby - to je, oč tu běží.

Americký farmář tuší, že pokud se Fed k utažení měnové politiky odhodlá, nebude to pro něj dobrá zpráva. Dolar posílí vůči argentinskému pesu a brazilskému realu, a dovozci v Číně, Vietnamu a na Blízkém východě tak budou raději nakupovat komodity z jižní Afriky než od něj. Kromě toho se mu prodraží úvěry na nákup techniky. Co když se porouchá 10 let starý kombajn a bude ho potřeba vyměnit? Vyšší úroky u úvěru na takhle velkou investici již hrají roli a mohou znamenat velký rozdíl v pořizovací ceně.

Jak rozhodl Fed, poznají brzy i zmiňovaní mimozemští pozorovatelé z vesmíru. Zvyšování sazeb zpravidla znamená větší plochu osetou kukuřicí a méně sójovými boby, protože se farmáři nemohou kvůli silnému dolaru příliš spoléhat na prodej kukuřice do zahraničí. Budou si muset nechat celkově větší rezervu na pěstování ostatních plodin, jako jsou rajčata nebo melouny, které se prodávají na domácím trhu, takže jejich prodeje silnější měna neovlivňuje.

Farmářovým zbožným přáním je, aby Fed ponechal sazby beze změny. On vlastně vůbec nechápe, proč je chce zvyšovat. Považuje to za pouhou politiku.

Senátor Nelson Aldrich, který v roce 1908 stál za zrozením systému amerických centrálních bank Federal Reserve, by se dnes asi nestačil divit. Fed byl totiž původně navržen tak, aby politiku ze svého rozhodování maximálně eliminoval a byl schopen tlaku zákonodárců odolávat. Cílem bylo zamezit korupci vlivem lobbingu, která je u fiskální politiky běžnou praxí.

Fed zasedá! No a co?!

Osmkrát ročně Fed rozhoduje mezi volbami A, B a C - ponechat sazby beze změny, snížit je, nebo zvýšit. Rozhoduje o úrokové sazbě na vklady u centrální banky přes noc. V této jedné proměnné, která je v ekonomice považována za proxy pro bezrizikovou úrokovou sazbu, je ukryta celá jeho moc, kterou má nad životy Američanů.

Je to však velmi mocná síla. Vezměme si, že půjčka přes noc, která je de facto tou nejméně rizikovou aktivitou v ekonomice, se zdraží. Když je téměř bezriziková půjčka prováděna nákladněji, jak jsou na tom potom rizikovější aktivity? Přirozenou reakcí bank, firem i jednotlivců je podstupování méně rizik. V ekonomice se to projeví tak, že všichni méně investují a půjčují si méně peněz. Celkově tedy pozorujeme pokles ekonomické aktivity.

K čemu je personifikace Fedu?

Novináři se snaží Fed personifikovat tím, že zvyšování sazeb spojují s jeho šéfkou Janet Yellenovou. V reálu je ale systém centrálních bank ohromně komplikovaný a minimálně centralizovaný. Aldrich takový systém vytvořil záměrně, protože nechtěl, aby se moc a vliv soustřeďovaly v rukou jednoho protagonisty. Aby někdo mohl kontrolovat Fed, nejdříve by musel přinutit prezidenta, aby propustil všechny ostatní guvernéry a zrušil regionální centrální banky.

Arogance někdejšího šéfa Fedu Alana Greenspana dovedla ekonomiku téměř k záhubě. Někteří tvrdí, že jeho nástupci Bernanke a Yellenová změnili Fed konečně do lidské podoby po letech lídrů, kteří měli v hlavě jen excelové tabulky.

Decentralizovaný systém neodstraní typický rys centrálních bank, a sice silné ovlivnění bankovním sektorem, alespoň však Fedu ztěžuje konat tak, aby z jeho rozhodnutí těžila jen jedna skupina na úkor ostatních.

Komu pomohou vyšší sazby?

Pro banky jsou vyšší sazby dobrou i špatnou zprávou zároveň. Goldman Sachs odhaduje, že některé banky, například Wells Fargo, mohou zaznamenat určité problémy, zatímco jiné více vydělají na vyšších úrokových sazbách z půjček. U domácností jsou vyšší sazby výhodnější pro starší generace, které čerpají peníze z úspor. Naopak uškodí mladým, kterým zdraží úvěry.

Kdyby Fed sečetl všechny případy, v nichž vyšší sazby pomáhají, a odečetl všechny ty, kde škodí, dostal by se do záporu a nikdy by nemohl zvýšit sazby. I přes dílčí vítěze a poražené je celkovým efektem zvýšení sazeb Fedu zpomalení ekonomiky, což je v průměru špatné pro všechny.

Proč musí být Fed katem ekonomiky?

Úlohou centrální banky je zplnomocnit určitou skupinu lidí k tomu, aby činila nepopulární kroky, jako je například ochlazení ekonomiky. Čas od času totiž ekonomika začne růst příliš rychle (začne se přehřívat), až to vyvolá bublinu, rychlou inflaci nebo obojí. Úkolem Fedu je předpovídat, kdy se to může stát, a včas zakročit. I když to znamená podtrhnout nohy ekonomice právě ve chvíli, kdy se všem nejlépe daří.

Když Fed nakonec přistoupí ke zvýšení sazeb, doprovází to hysterie. Hlavní představitel se objevuje na titulních stránkách novin a o zvyšování sazeb se diskutuje v každé show na kabelové televizi. Přitom většina Američanů vůbec netuší, proč ke zvýšení sazeb centrální banka přistoupila.

Chaos přikrmují média, která proces chápou jen jako jednotlivé významné momenty. Pochopit Fed je jako porozumět dlouholetému manželství s jeho každodenními kompromisy, radostmi a strastmi či hádkami a romantickými večeřemi.

Možná by Fed mohl ještě chvíli se zvyšováním sazeb počkat, ale pokud se odhodlá už v prosinci (v říjnu by to byl doslova šok), svět se nezhroutí. Měnový výbor se opět setká v lednu, březnu, dubnu a červnu příštího roku a na každém zasedání budou jeho členové muset hodnotit data a volit mezi variantami A, B a C. A na dalších zasedáních stále znovu. Jedno rozhodnutí nehraje takovou roli, jakou mu média přikládají. To, co skutečně rozhoduje, je komplexní proces, tedy jakou mozaiku jednotlivá malá rozhodnutí složí a jak ovlivní ekonomiku dlouhodobě.

Zdroj: New York Times