Írán čeká od svého zapojení do globální ekonomiky příliš. Čeká ho vystřízlivění, říká expert

Írán otestoval nový typ balistické rakety a s ním i trpělivost západu. Nabízí se otázka, zda má Teherán skutečně zájem o opětovné zapojení se do globálních struktur, respektive jak vážný tento jeho zájem je.

Když se na to podíváme z pohledu Íránu, jeho současné vlády a zahraničněpolitické školy, kterou Teherán následuje, je jasné a pochopitelné, že má země eminentní zájem o to, aby se opět stala součástí globální ekonomiky. Důvodů je několik. Zaprvé, Írán byl přes tři desetiletí odstřižen od globální ekonomiky. Existují objektivní důvody, proč je tuto izolaci potřeba ukončit, patří mezi ně například nutnost investic a špičkových technologií. Zadruhé, snahu o návrat na globální scénu pohání neoliberální výklad globalizace. To je do určité míry správné, částečně je to ale v tomto kontextu problematické.

Zmíněný výklad globalizace vychází z premisy postupné integrace národních ekonomik do posilujících mezinárodních trhů. V čem konkrétně to může být pro Írán problematické?

Írán je přesvědčen o tom, že je mezinárodní systém nadále ovládán západem, což je z pohledu světových mocenských vztahů klíčový předpoklad. Platí, že v této oblasti postupně dochází ke změně, ale západ je nadále dominantní silou. Společně s tím si jsou Íránci dobře vědomi toho, že právě západní firmy mohou do země přinést technologie, které potřebují. Rusko, Čína nebo Indie to nedokáží. Orientace na západ je tedy do značné míry výsledkem zájmu o špičkové technologie.

Ve většině zemí, které se po letech izolace zapojily do globálních, západem zkonstruovaných a řízených systémů, bylo prvotní nadšení vystřídáno tvrdým vystřízlivěním. Čeká to i Teherán?

V Íránu určitě panují zkreslené, růžové představy o tom, co globalizace znamená a co přináší. To může neblaze ovlivnit jakékoli snahy o vylepšení socioekonomických podmínek v zemi. Záleží na tom, jaké typy investic do země budou směřovat a jak se Írán zapojí do globální ekonomiky. Není totiž jisté, zda návrat na světovou scénu uspokojí potřeby íránské společnosti a ekonomiky. Přesto je ochota stát se opět součástí globální ekonomiky velice silná, zejména ze strany současné vlády.

Osmdesát milionů Íránců a zaostalá ekonomika na první pohled vypadají jako velké lákadlo, o které ostatně již mnohé západní firmy projevily zájem. Podaří se jim v zemi prosadit?

Je otázka, co Íránci nabídnou například velkým ropným a energetickým společnostem. Vezmeme-li v potaz zmíněný zájem Teheránu o zapojení se do globální ekonomiky, lze předpokládat vstřícný postoj k západním společnostem. To ovšem neznamená, že se očekávání firem vyplní do puntíku. Ne všechny hospodářsko-politické struktury, které mohou a budou dění ovlivňovat, totiž fandí otevření země. V Íránu zkrátka existují frakce politické moci, které z toho, že na zemi byly uvaleny sankce, těžily. Tito lidé nebudou nadšeni z toho, že jejich konkurenční výhoda spojená s izolací země zmizí.

Do jaké míry mohou tyto skupiny podnikání západních firem, jako je Daimler, které o Írán otevřeně projevily zájem, ovlivňovat? Představují riziko, s nímž je potřeba počítat?

Určitě může dojít k pnutí mezi jednotlivými skupinami íránských elit, jehož středobodem bude geopolitická a geoekonomická orientace země. Na to se nesmí zapomínat, byznys to totiž může významně ovlivnit. Příkladem je kontrakt na rozvoj teheránského Letiště imáma Chomejního, který byl nedávno přidělen jedné turecké firmě. Skupina, které by tím přišla o zajímavý zdroj příjmů, následně letiště zabrala. O těchto věcech se nyní příliš nemluví, ale jde o realitu, kterou firmy nesmějí ignorovat.

Podrobný pohled na otevírání se Íránu světu a obchodní příležitosti s tím spojené nabídne Ali Fathollah-Nejad v úterý 3. listopadu na Exportním večeru pořádaném na Vysoké škole ekonomické. Společně s ním se přednášky zúčastní generální ředitel CzechTrade Radomil Doležal. Podrobnosti o akci a možnost se na ni zdarma zaregistrovat najdete ZDE nebo ZDE.