Nejhorší rok pro aktivně řízené fondy za tři dekády: Kdy už konečně přestaneme kupovat "auta, která nejezdí"?
Aktivně řízené fondy mají manažery, kteří na základě analýz a vlastního úsudku vybírají, které cenné papíry nakoupí nebo prodají. Čest výjimkám, kterých není málo, ale manažerům, kteří řídí akciové fondy, se mnohdy ani nedaří výkonem "svého" portfolia překonat výkon srovnávacího indexu, takzvaného benchmarku. Za svou práci jsou přitom placeni z poplatků, které jsou vyšší než v případě takzvaných pasivních fondů, například ETF.
Ne, není to tak, že by se portfoliomanažeři nesnažili, že by neměli znalosti a dobré úmysly. Jde o to, že zkrátka v průměru nedokáží dlouhodobě plnit svou misi, tedy dosáhnout s portfoliem cenných papírů, které spravují, lepšího zhodnocení, než jakého dosahují pasivněji spravované fondy (například ty, které kopírují nějaký index). jen případný úspěch ve zmíněné misi přitom odůvodňuje poplatky, které investoři platí za investování skrze aktivně řízené fondy.
Podle společnosti Lipper, součásti rodiny Thomson Reuters, která se zabývá právě monitoringem trhu s podílovými fondy, je rok 2014 zatím z pohledu manažerů vybírajících akcie do portfolií (takzvaných stock-pickerů) nejhorší v moderní historii. 85 % manažerů zaostává za příslušnými benchmarky.
Jen si představte, že by třeba jen 10 % aut nejezdilo, ale stálo by v autosalónech připravených k prodeji. Nebo kdyby jen 10 % letadel a vlaků dorazilo do cílové destinace včas. Ve světle příkladů z reálného života se ukazuje, jak velkým neúspěchem je uvedená statistika pro celý byznys aktivně řízených podílových fondů. (Ano, lze namítnout, že fond, který zaostává, stále může vydělávat, takže to není přesné srovnání s autem, které vůbec nejezdí. Tak si představte třeba Ferrari, které má 60 koní a maximální rychlost 90 km/h).
Reuters uvádí, že od začátku roku do 31. října nalákaly indexové fondy a ETF v USA 206 miliard dolarů nových vkladů. Aktivně řízené akciové fondy zaznamenaly příliv pouze zhruba 35 miliard USD (mimochodem, loni zažily přírůstek 162 miliard USD, první od roku 2007). Jako jeden z důvodů agentura cituje názor jednoho finančního poradce, který vysvětluje, že peníze klientů přesouvá do ETF, protože jim ušetří stovky tisíc dolarů ročně na poplatcích.
Mají aktivně řízené akciové fondy smysl?
Ano, mají. Měly by být ale naplněny dvě důležité podmínky:
- Fondy by měly zlevnit. Průměrný roční poplatek v akciovém fondu v USA, který aktivně vybírá akcie do portfolia, je 1,35 %. Při poloviční hodnotě fondy mohou být konkurenceschopné, i s přihlédnutím k uvedené nízké úspěšnosti. Za menší poplatek mohou investoři logicky zkusit účast v takovém fondu, i s vědomím pravděpodobné (letos 85:15) horší výkonnosti než při investici do indexového fondu.
- Musí ubýt aktivních hráčů na trhu. Dokud budou stovky a tisíce CFA spravovat peníze klientů a dělat prakticky totéž, sledovat podobné zdroje, trh může jen těžko nabízet nečekané, neokoukané příležitosti s možným nadvýnosem. Ale kdo by se vzdal místa na trhu, alespoň do doby, než bude splněna první podmínka?
Zdroj: The Reformed Broker
