Investora novým kouskům nenaučíš: 5 investičních pravidel, která platí 300 let
Lidská povaha se za uplynulá staletí vůbec nezměnila. Pokud se podíváte na to, jak se v prvním století v Římě chovala velká skupina lidí, která se dostala do stejné situace, a porovnáte to se smýšlením v 18. století nebo dnes, nenajdete rozdíl. Vždy převládne iracionální skupinové chování. Uplynulých tři sta let rychlého technického pokroku na tom nic nezměnilo.
Charles Mackay ve své knize Extraordinary Popular Delusions and the Madness of Crowds z roku 1841 tvrdí, že hlavní příčinou všech mystifikací jsou peníze. Dokonce i rozumní lidé se stanou zoufalými gamblery ochotnými riskovat život, když začne jít o peníze. Lidé se v davu snadno a rychle poblázní, a trvá pak mnohem déle, než se jim vrátí zdravý úsudek. Mackay zkoumal lidské chování během různých bublin, ke kterým v historii došlo.
Železniční halucinace
Mackay prožil jednu z největších investičních bublin historie – železniční mánii, o které ale kupodivu ve svých knihách nepíše. Tato bublina na svém vrcholu odpovídala současnému zhruba bilionu dolarů (podstatně převyšovala tehdejší britský rozpočet na obranu). Financovali ji především soukromí investoři.
Andrew Odlyzko ve své knize Cognitive Hallucinations and Inefficient Markets: The British Railway Mania of the 1840's tvrdí, že takto obrovské investice byly výsledkem řady kolektivně vykonstruovaných nesmyslů, které bylo přitom jednoduché vyvrátit. Investoři se spoléhali na všeobecnou domněnku, že budou projekce poptávky po přepravě podstatně překročeny. Tento falešný dojem vyvolala intenzivní reklamní kampaň podporovaná dokonce i mnoha akademickými studiemi. Kampaň se snažila odvést pozornost lidí od tradičních finančních ukazatelů (tržby a zisk) k jiným hrubým číslům (například počtu pasažérů).
Investoři ani neuvažovali o tom, zda by růžové projekce zisku neměli podrobit vlastní jednoduché kontrole, a tak se nechali snadno podvést. Série lehce zpochybnitelných bludů posilovala kolektivní halucinaci, která vyústila až ve tvrdý pád z útesu.
Zapomeňte na fundamenty, následujte dav
Pro důkazy investorského zaslepení můžeme jít ještě hlouběji do historie. V knize Confusion de Confusiones od Josepha de la Vegy z roku 1688 najdete detailní popis behaviorálního zkreslení v praxi na amsterdamském akciovém trhu 17. století v souvislosti s obchodováním s akciemi Nizozemské východoindické společnosti.
Vega upozorňuje, že většinou slepě následujeme lídry na úkor vlastních ztrát. Jde o typický znak stádního chování. Raději se sdružujeme a bereme si příklad z ostatních, než abychom se spoléhali na vlastní rozhodování.
Pokud je vnitřní hodnota akcie prakticky nulová, nebude to nikoho zajímat do doby, dokud je nad tím okolí ochotno zavírat oči a posilovat kolektivní víru v opak.
Investoři kvůli svému příliš vysokému sebevědomí zbytečně moc obchodují. Dají na krátkodobé informace a prodávají (respektive nakupují) bez toho, aby měli motiv. Chybují vlastní vinou. Vydávají zbytečné peníze za poplatky a prodávají akcie, kterým se daří lépe než těm, které nakupují. Vega na toto přišel před více než 300 lety.
Averze k lítosti
Někteří lidé jsou nešťastní, ať dělají, co dělají. Averze k lítosti se projevuje jako dispoziční efekt – prodáváme vítěze, abychom uzamkli zisky, a držíme poražené, abychom se pokusili napravit ztráty. A děláme to bez ohledu na to, co nám říkají fundamenty.
Pětice de la Vegových pravidel, která platila už před třemi staletími:
"Nikomu neraďte, jaké akcie nakupovat nebo prodávat."
"Akceptujte své zisky i ztráty. Neohlížejte se zpět."
"Zisk na akciovém trhu je pomíjivý."
"Pro úspěch jsou zapotřebí peníze a trpělivost."
"Prodávejte, když vyděláte, protože nikdy nevíte, co se může skrývat za rohem."
Zdroj: Psyfitec.com
