7 pravidel pro rozeznávání investičních příležitostí

1. Žádná firma, skupina nebo sektor nejsou předurčeny ke stálým vysokým ziskům

Neexistuje třída aktiv, které by se mělo dařit jen pro to, že je to zrovna ta konkrétní. Příkladem je realitní sektor – říkalo se: "Kupujte nemovitosti, jsou skvělým zajištěním proti inflaci." Ovšem poslední léta ukázala, že investice do realit v nevhodné době zkrátka nemusí fungovat.

2. Nejpodstatnější je, kdy a za kolik investujete, ne do čeho

Je krátkozraké tvrdit, že je nějaké investiční téma nevhodné. Jak kdy, za kolik a pro koho. Například výběr akcií jinak kvalitních firem neznamená automaticky úspěch – vzpomeňme na Xerox, Avon, Merck a zbytek akcií, které byly oblíbené v 60. a 70. letech 20. století (tzv. "nifty fifty") v roce 1974.

Každá investice může být v určité době výhodná, a v jiné nikoliv. Říká se, že "každý dluhopis může mít za určitou cenu rating AAA". Neexistuje tak dobré aktivum, aby nemohlo být nadhodnocené, a naopak tak špatné, aby nebylo za hodně nízkou cenu atraktivní.

3. V investování je psychologie důležitější než ekonomie a účetnictví

Klíčové je, kdo zrovna má, a kdo nemá určitou investici v oblibě. Budoucí ceny jsou závislé na tom, kolika lidem se dané aktivum bude líbit, a kolika ne. Investování je taková soutěž popularity. Nejnebezpečnější je něco nakupovat, když je to nejpopulárnější – v tu chvíli jsou totiž v ceně zahrnuty všechna "dobrozdání" a pozitivní fakta, a na trhu už nezbývají žádní noví kupci.

Nejbezpečnější a potenciálně nejvíce ziskové je tedy nakupovat to, co nikdo nechce. Časem se totiž takové aktivum může vyvíjet jediným směrem – nahoru. Sledujte proto, které společnosti jsou nejčastěji skloňované, které sektory jsou nejvíce populární. Většinou na ně dojde. Zajímejte se tedy spíše o tituly nebo celé sektory, které jsou mimo zájem "investorského mainstreamu".

4. Vsaďte na to, na co by nikdo nevsadil

Když je například ve fotbale jasný favorit, skoro se na něj nevyplatí vsadit – kurz je zkrátka moc nízký. Je tedy někdy lepší (pokud u fotbalového příkladu zapomeneme například na korupci) vsadit na outsidera.

Příkladem byly například junkbonds, tedy dluhopisy s nízkým ratingem. Jejich potenciální výnos kompenzoval vysoké riziko nesplacení. Základem je tedy být vždy na opačné straně než většina – pokud tomu všichni fandí, prodávejte, pokud to nenávidí, kupujte.

5. Jděte proti trhu – buďte kontrariány

Investice, o které všichni vědí, že je podhodnocená, je trochu oxymóron. Vzpomeňme na "mrtvé milenky cit", z něj už asi nový zážitek také nekápne. Pokud všichni vědí, že je aktivum podhodnocené, proč jej už dávno nekoupili a nevyhnali cenu nahoru?A pokud jej koupili, proč je cena stále nízká?

Možná už jste slyšeli něco podobného: "Do té restaurace se nechodí, ta je moc dobrá." A stejně, jako se těžko hledá logika v takovém hodnocení restaurace, nejsou oblíbené ty akcie nebo jiná aktiva, která jsou "tak levná".

6. Warren Buffett radí: "Když se bojí ostatní, nebojte se. Pokud jsou bezstarostní, buďte nejostražitější!"

Říká se, že trh je hnán strachem a nenasytností. Na začátku roku 1991 se všichni báli dluhopisů s vyšším výnosem. Vydávaly se tedy pouze "bezpečné" dluhopisy, takže nikdo nemusel nic analyzovat – trh to za všechny udělal. Všeobecné obavy zkrátka podmínily dodržování "vysokých standardů".

Jakmile však obavy pominou, lidé skupují cokoli. Inteligentní investoři pak mají o dostatek "domácích úkolů" postaráno – bez analýzy lze v takovém případě zrno od plev odlišit jen stěží.

Komu věří investoři víc – Obamovi, nebo Buffettovi?

7. Špatní investoři vytlačují z trhu ty dobré

Greshamův zákon říká, že špatné peníze vytlačují z oběhu ty dobré. Například papírové peníze vytlačily z oběhu zlato. A platí to i pro investory.

Nenároční investoři kupují prakticky cokoli. Ženou tím ceny nahoru nehledě na kvalitu kupovaných aktiv. Náročnějším, uvědomělejším investorům tím ztěžují orientaci ohledně možného rizika a zisku,a tím je vytlačují z hlavního investičního proudu.

Zdroj: Pragmatic Capitalism