Panický výprodej jako dárek od (kryptoměnového) trhu aneb investorská prověrka pro každého

Jak zvládám emoce

Manželka a děti by se asi divily, ale na trzích jsem kliďas. Propady cen jsou celkem běžná věc a já je tak zkrátka beru. Nesnažím se nakupovat víc při každém poklesu o tři procenta, ale když na startu pandemie akcie spadly o třicet procent a víc, v objemech odpovídajících svojí vztažné soustavě jsem nakupoval za víc. Jinak se držím pohodlného, i když určitě ne vždycky nejefektivnějšího pravidelného nakupování – když ceny klesají, chválím si ho, když rostou, holt nakupuju dráž. Ale spí se mi dobře. Desítky tisíc procent zisků na trhu s kryptem se mi vyhýbají, ale i když se mě na to občas někdo ptá, nebrečím kvůli tomu.

Propady jsou (naštěstí) tržní realita

Nepotřebuju složité rovnice na to, abych chápal, že bez poklesů cen to na trzích prostě nejde. Akcie běžně jako celek ztrácejí pět, deset procent, jednou za čas i výrazně víc. Kryptoměny umí to samé za den, ani nemrknete. Buďme rádi, že se ceny hýbou – spekulanti mohou lovit výkyvy, pro mě jako zmíněného tržního kliďase je to znamení, že trh není dokonale efektivní ani robot, a tak mi občas nabídne možnost nakoupit si (výrazně) levněji. Snad neskončím jako Japonec (není myšleno jako národnostní či rasově podbarvená poznámka, pouze jako připomínka, že ne všechny trhy – zatím – posouvají maxima).

Proč investuju, jak investuju

Protože na víc nemám, zněla by lakonická odpověď. Protože nejsem spekulant a gambler (teda do kasina klidně zajdu, ale peníze na obědy pro děti tam nenechám). A tak pravidelně nakupuju akcie, mám s odřenýma ušima nějakou nemovitost (ne zrovna vysněnou), spořím na penzi i v nějakých státem podporovaných produktech, ale neobchoduju denně, a to nejen krypoměny, ale ani akcie nebo jiné nástroje. Sice by to šlo prakticky "zadarmo", opravdu zadarmo to ale nikdy není. No a jak budou přibývat roky, asi budu holt ubírat na akciovém plynu. A snad mě budou živit moje děti, až stihnou proti mojí vůli tajně pohádkově zbohatnout na kryptu další generace.

Proč investuju

Investovat jenom proto, že dlouhodobě akcie (nebo jiná aktiva, kterým věříte) zdražují, není zrovna rozumné. Já třeba investuju proto, že peníze dlouhodobě ztrácejí na hodnotě, a tak se je snažím zhodnocovat (ne, raketovou tržní vědu ode mě nečekejte). Rád bych taky jednou dětem po sobě něco nechal, zaplatil jim vzdělání nebo zkušenosti, které zadarmo třeba nenaberou. Není od věci mít možnost pomoct někomu, kdo to potřebuje. A v neposlední řadě je fajn pocit, že i kdybych zítra přestal pracovat, na nějakou dobu nebudu ve stresu kvůli penězům, přičemž na běžném účtu ty peníze v současném úrokovém prostředí budou ubývat rychleji, než když budou investované.

Rozdíl mezi spekulací a investicí

Je potřeba to rozlišovat. Sám investuju výhradně dlouhodobě. Kdybych se vyhoupl do příjmové či majetkové ligy, ve které zbývají peníze na spekulace, asi by mě to jako soutěživého člověka celkem bavilo. Pokud v krátkodobých obchodech jedete, hodně štěstí, pro vás tyhle moje řádky stejně tak úplně nejsou. Jistě víte, co je to stop-loss, zvážili jste (ne)vhodnost velké finanční páky, velikost konkrétních pozic v rámci celého portfolia a tak dále.

Otázek, které člověka napadnou, když se na trzích panicky prodává (někdo v tu dobu zároveň nakupuje, nezapomeňte), je spousta. Měli byste být schopní si na ně rozumně odpovědět. Když to nepůjde, neznamená to automaticky, že nemůžete na trzích vesele vydělávat, ale znamená to, že tak docela nevíte, proč a jak to děláte. A to by vás jako příslušníky homo sapiens mohlo rušit. Nemuselo, ale mohlo.