Toto jsou nejčastější chyby při výběru dividendových akcií

Kvalitní dividendové portfolio je spolehlivou cestou k pravidelným příjmům. Typickými nástrahami tohoto přístupu k investování jsou velká sektorová koncentrace, past likvidity a nedostatečná mezinárodní expozice.
Vybudování dlouhodobého portfolia dividendových akcií je jedním z nejspolehlivějších způsobů vytváření bohatství. Hlavní výhodou této strategie ve srovnání s čistě indexovými fondy je to, že příjmy vycházejí z fundamentální výkonnosti podniků a jejich výplat podílů ze zisků, nikoli z odprodejů určité části portfolia za tržní cenu.
Obvykle jsou akcie s nižším dividendovým výnosem a rychlejším růstem dividend vhodné pro mladší investory, kteří chtějí maximalizovat celkový výnos. Akcie s vyšším výnosem a nižším růstem jsou naopak vhodné pro důchodce, kteří již chtějí žít z příjmů z těchto dividend. Je ale potřeba zvládnout několik nástrah.
1. Přílišná sektorová koncentrace
Akcie s vysokým dividendovým výnosem se často vyskytují v odvětvích energetiky, nemovitostí, veřejných služeb nebo spotřebitelském sektoru. Méně často je najdeme mezi technologickými tituly. Pokud si investor stanoví například to, že každá akcie v jeho dividendovém portfoliu musí generovat dividendový výnos alespoň 4 %, významně tím omezí expozici vůči jednotlivým sektorům. To znamená, že přijde o jednu z možností diverzifikace a možná také mine některé nejvíce růstové oblasti trhu.
Lepší je mít na paměti celkový průměrný výnos portfolia a podle toho je sestavit. Je například vhodné vybrat si hlavní dividendovou společnost s výnosem 6 % ročně a pomalým růstem, ale přidat k ní technologickou firmu s výnosem 2 % ročně, která ale roste rychleji (včetně navyšování výplat dividend). Průměrný výnos portfolia pak činí solidní 4 % a zároveň má expozici ve dvou různých segmentech dividendového světa. Další možností je samozřejmě vyvážení portfolia některými ETF, kdy například k hlavnímu vysokovýnosovému ETF by se dal přidat technologický dividendový ETF.
2. Past likvidity
Tato chyba je jakousi podmnožinou chyby první, málokdo si ji přitom uvědomuje. Některé firmy jsou čistými kupci vlastních akcií, což znamená, že v průběhu času snižují počet volně obchodovaných akcií na trhu, což zvyšuje zisk i dividendu na volně obchodovanou akcii. Jiné podniky jsou čistými prodejci vlastních akcií, což znamená, že pravidelně vydávají nové akcie a získaný kapitál používají k investicím do nových projektů a akvizicím. Do této kategorie obvykle spadají tradičně vysoce výnosná odvětví, jako jsou realitní investiční trusty, vysokovýnosové společnosti a společnosti pro rozvoj podnikání. Většinu svého cash flow vyplácejí ve formě dividend, takže k získání nového kapitálu a expanzi potřebují emitovat nové akcie. Při zachování všech ostatních podmínek se jim daří velice dobře, když jsou jejich akcie drahé.
Společnosti které jsou silně závislé na prodeji svých akcií za účelem financování růstu, se mohou rychle zhroutit, pokud se cena jejich akcií dostane příliš nízko, protože již nemohou se ziskem prodávat své akcie za účelem financování projektů. Pro tyto čisté prodejce akcií proto existuje určitá červená linie, za kterou již nemohou zvýšit hodnotu na akcii prodejem nových akcií. Například pokud ceny jejich akcií klesají a jejich dividendový výnos je 12 %, nemohou vydávat nové akcie na financování projektů, které jim přinášejí pouze 10% výnos. Pak se musejí spolehnout na dluh nebo na snížení dividendy, aby zvýšily likviditu. Tento problém případně umocní vysoká zadluženost společnosti, která by tak v krizi nedosáhla na novou půjčku.
Jak se chránit proti této chybě či riziku? Zaprvé, pouze část portfolia by měla být věnována nemovitostním a dalším fondům, které musejí opakovaně vydávat nové akcie, aby financovaly svůj růst. Zadruhé, když už investovat do podobných obchodních modelů, je vhodné se držet společností s nejmenším zadlužením a nejvyšším úvěrovým ratingem. Čím menší páku tyto firmy mají, tím více mají možností financovat růst v těžkých dobách, kdy ceny jejich akcií klesnou na příliš nízkou úroveň. A samozřejmě se lze těmto akciím úplně vyhnout a soustředit se na společnosti méně závislé na vydávání nových akcií.
3. Nedostatečná mezinárodní expozice
Tradice každoročního zvyšování dividend, a to i v době recese, je praxí zejména amerických společností. Mnoho podniků mimo USA sice nabízí vyšší výnosy, ty ovšem kolísají v závislosti na ekonomických podmínkách. Americké blue chips mají mnohdy historii několika desítek let nepřetržitého zvyšování dividend, což je pro investory samozřejmě zajímavé.
Problémem spojeným s americkým trhem jsou ale obecně jeho vyšší valuace. Když trh vzroste a je nadhodnocený, může pak i řadu let dosahovat horších výsledků než trh jinde ve světě, protože dochází k takzvané racionalizaci ocenění. V současnosti je trh v USA přitom jedním z nejdražších na světě, a tak je vhodné mít expozici i vůči jiným, levnějším trhům.
Co sledovat při dividendovém investování?
Dividendový výnos
Výnos na úrovni 2-3 % za rok je solidní, 4 % a více jsou již poměrně hodně. Je potřeba vědět, jak rychle dividenda každoročně roste a jak spolehlivý je tento růst. Má smysl věnovat pozornost tomu, jak ta ktará společnost pracovala s dividendou během poslední recese.
Dividendový výplatní poměr
Jde o podíl ze zisku, který firma vyplácí v podobě dividendy. Čím vyšší je výplatní poměr, tím méně bezpečná je dividenda, protože i při malém poklesu by dividenda byla nekrytá (musela by se buď snížit, nebo dorovnat ze zisků z předchozích let). Důležitá je přitom samozřejmě stabilita peněžních toků. U korporací s růstem dividend je normou výplatní poměr pod 60 %. U společností typu REIT je normálnější výplatní poměr pod 85 % provozního zisku. Tituly se zdravější rozvahou budou mít vyšší ocenění a nižší výnosy než některé konkurenční, ale riziko snížení dividendy nebo výplatního poměru je u nich mnohem nižší.
Dluh/EBITDA
Poměr dluhu vůči zisku EBITDA vyjadřuje schopnost úrokového krytí společnosti, která vypovídá o její finanční situaci. Je vhodné tyto údaje porovnávat s konkurencí.
Počet volně obchodovaných akcií
Je také potřeba si zjistit, zda počet akcií v oběhu v průběhu času klesá, nebo naopak roste. Společnost, která emituje nové akcie, se spoléhá na neustálé získávání nového kapitálu. Pro její růst by tak bylo škodlivé, kdyby cena jejích akcií klesala.
Zdroj: BH Securities