Jaký problém číhá za pasivním investováním? Hlasitá kritika nemusí být správná
Na pasivní investování se v posledních letech vedle nadále rostoucí obliby snáší i stále častější kritika. Nejvíce si stěžují správci aktiv, kteří věří aktivnímu přístupu, za nějž si samozřejmě nechávají platit. Nedávno si na nepříznivý vliv pasivního investování na ekonomiku postěžoval šéf společnosti Janus Henderson Group Dick Weil. Cullen Roche z Orcam Asset Management se mu jeho tvrzení následně snažil vyvrátit. Kdo má pravdu?
Dick Weil, šéf společnosti Janus Henderson Group, si na webu Wall Street Journal postěžoval, že pasivní investování nepomáhá ekonomice. "Pasivní investoři neovlivňují trh tím, že by se detailně zajímali o společnost, do níž investují. Nepomáhají při rozdělování kapitálu do dobře řízených společností s konkurenčními výhodami a dlouhodobými vyhlídkami růstu. Také nemají zájem o hledání cenových odchylek mezi akciemi, podhodnocených aktiv a budoucích lídrů v inovacích," míní Weil.
Jeho myšlenku si vzal na mušku Cullen Roche, zakladatel společnosti Orcam Asset Management. Pokusil se ji vyvrátit, případně alespoň objasnit. A šel na to postupně, větu po větě.
"Pasivní investoři neovlivňují trh tím, že by se detailně zajímali o společnost, do níž investují." Podle Rocheho vlastně neexistuje čistě pasivní přístup. I pasivní investor musí dělat aktivní rozhodnutí o tom, do čeho a kdy bude investovat. Aktivním přístupem je také realokace aktiv po určité době. Pasivní investor sice neřeší výběr jednotlivých titulů, takže je logické, že se detailně nezajímá o jednotlivé společnosti. Ve skutečnosti jde ale pouze o málo aktivní invesory, kteří platí málo peněz, respektive žádné peníze za aktivní správu.
"Nepomáhají při rozdělování kapitálu do dobře řízených společností s konkurenčními výhodami a dlouhodobými vyhlídkami růstu." Podle Rocheho také hloupost, protože výběr indexu znamená investici do skupiny akcií, která je v daném indexu zahrnuta díky splnění určitých podmínek. Když akcie tyto podmínky nesplňuje, je z indexu vyřazena. Indexové fondy a ETF musejí tyto akcie prodávat či nakupovat, protože chtějí kopírovat index. Když se nějaká společnost z jakéhokoli důvodu dostane do nemilosti investorů, budou to právě aktivní investoři, kteří její cenu stlačí dolů. To, že je titul v indexu, prakticky nepůsobí na byznys firmy.
"Pasivní investoři nejsou pro rostoucí akciové společnosti dobrými vlastníky, ale parazity. Jejich jediným zájmem je sledování ceny akcií, která se odvíjí od rozhodnutí o alokaci kapitálu aktivních investorů, kteří jsou skutečnými správci kapitálu. Pasivní investoři by vůbec neměli hlasovat o vedení společnosti, protože se vůbec nezajímají o to, která volba je správná," stěžuje si dále Weil.
Roche nesouhlasí s tím, že by byli pasivní investoři parazity. Když se některé akcii nedaří, aktivní investoři se jí brzy zbaví, takže ztráty zaznamenají i pasivní investoři. Každý index, který tuto akcii neobsahuje, je na tom lépe než index, v němž daný titul zahrnutý je.
Roche nesouhlasí ani s tím, že by pasivní investoři nedokázali dělat správná rozhodnutí při výběru společností. Za pravdu mu dává historie, z níž je jasné, že aktivní investoři, vybírající do svých portfolií jednotlivé firmy, v drtivé většině případů nedokáží v dlouhodobém horizontu porážet indexy. Takže to, že pasivní investoři nehlasují o vedení společnosti, je vlastně rozumné rozhodnutí. "Měli bychom pasivní investory za to kritizovat? Podle mě ne. Předpokládám, že většina z nich ani nemá zájem se na vedení společnosti podílet," uzavírá Roche.
Zdroj: Pragmatic Capitalism
