Sergio Scaglietti: Muž, který dal vozům Ferrari tvář

Muž, který sochal "nemožná" auta. Jak pod rukama Sergia Scagliettiho nabývaly tvar legendární vozy Ferrari?
Sergio Scaglietti. Široké veřejnosti toto jméno možná moc neřekne, ovšem kdo si vybaví podmanivý luxusní červený vůz Tonyho Curtise z televizních filmů ze 70. let, bude hned vědět, o kom je řeč.
Filmy, ve kterých ležérní a bohémský Curtis vždycky trumfnul upjatějšího Rogera Moora, pozdějšího Jamese Bonda, sklízely obrovské úspěchy po celé Evropě – možná jim k tomu pomohlo i to, že příběhy byly poprvé situovány do luxusního prostředí, do světa "jet set". No a oním vozem nebylo nic jiného než Ferrari Dino, jeden z legendárních modelů Sergia Scagliettiho. Muže, který v kruzích odborníků i příznivců motorismu, inženýrů a designérů platil za uznávaného mistra.
Ve světě, ve kterém měly zanedlouho převládnout počítačové programy, aerodynamické řízení a odborná umělecká průprava, Scaglietti vlastně pořád jen vyklepával plech, a to už od dvanácti let.
Přátelství, které prošlo žaludkem
Podle legendy měli bratři Scagliettiové dílnu přímo naproti kanceláři Enza Ferrariho, nedaleko Modeny, kde člověk o slavné značky doslova zakopává, a slavný soused k nim jednou poslal na jakousi drobnou opravu vůz Alfa Romeo. Tak se dali dohromady a jejich přátelství trvalo celý život.
V roce 1951 si Sergio otevřel vlastní dílnu na výrobu karoserií, díky čemuž se k jeho jménu pojí celá plejáda úspěchů v barvách Ferrari, jako například Daytona, California Spider GT nebo první model Testa Rossa.
"Enzo Ferrari s námi rád trávil sobotní odpoledne," vyprávěl Scaglietti. "Vyšli jsme si do okolních kopců a hledali nějakou dobrou hospodu, kde bychom se mohli trochu odreagovat. Vždycky měl strašně moc práce, za celý týden mu nevyšel čas snad ani na jeden klidný oběd.
S námi se pak uvolnil, sledovali jsme závody, měli jsme rádi výtečnou emiliánskou kuchyni a zpravidla jsme spolu mluvili jen ve zdejším nářečí."
Písek, holé ruce, pokuty
Jak dál praví legenda, hliníkové plechy, umístěné na pytlích s pískem, tvaroval někdy holýma rukama, jindy pomocí kladiva, tak, aby získaly odpovídající svůdnou, plnou formu. "Testa Rossa je Sophia Lorenová mezi auty," říkával Scaglietti spokojeně. "Přesně tak ladná, neodolatelná a svůdná jako ona."