Vyspělé ekonomiky souží přebytek volného času. Na lenost lidí je jediný lék - zapojit se!

Je tato skepse opodstatněná? Ano, ale jen do určité míry. Faktem totiž je, že za jistou dávku skepse, dojmu bezútěšnosti, si mnozí občané kterékoli vyspělejší tržní ekonomiky mohou sami, bez ohledu na momentální ekonomický stav.

Bohatství nestačí

Již v roce 1976 to na příkladu USA bravurně popsal Tibor Scitovsky v knize The Joyless Economy (Bezútěšná ekonomika). Nazval tehdy vedoucí ekonomiku světa bezútěšnou, neboť doložil, že i přes její značné bohatnutí zůstávají tamní občané stále na přibližně stejné úrovni spokojenosti.

Bohatnutí daného národa tedy zkrátka není samo o sobě s to garantovat, že skepse lidí bude rozehnána. A stejně tak za skepsi obyvatelstva nemůže v horších časech výhradně jen "objektivní" fakt obtížné ekonomické doby (která nás čeká i v roce 2012); skepse má prostě i svou "subjektivní" příčinu.

Jak to? Zjednodušeně proto, píše Scitovsky, že lidé neumějí trávit volný čas, "výdobytek" to každé vyspělejší tržní ekonomiky. "Lelkují" v komfortu nekreativních volnočasových aktivit typu nakupování, sledování televize či vysedávání u piva.

Tuze málo času pak věnují kreativním aktivitám (do nichž je však třeba investovat čas a úsilí, než je člověk útěšně zvládne), jako je vaření, hraní na kytaru či zahradničení.

Závislost na nudě

Komfort nekreativních aktivit je návykový, což je právě ten důvod, proč se jim lidé, ať už alkoholici, či třeba "shopaholici", oddávají nemírně. To posléze ústí ve výčitky z nadspotřeby.

Přehnané zaměření se na nekreativní činnost, na ryzí spotřebu, vede k dojmu bezútěšnosti a skepse i proto, že lidé jsou v této oblasti citlivější, srovnávají-li se s ostatními: když soused hraje vytříbeněji na kytaru nebo umněji peče, nevyvolá to zpravidla takovou závist, jako když si pořídí dražší auto.

Dobrým předsevzetím pro rok 2012 tedy je: Nelelkujme, zapojme se - a utěšme se tak!

Jak žít spokojeně s utaženým opaskem?