Denní glosa: Moderní, ale opravdu moderní problém

Henry Soto je celebrita. Ne, není řeč o venezuelském herci tohoto jména, nýbrž o americkém internetovém cenzorovi. Jeho povolání je moderní a exkluzivní, po světě se mu věnuje jen asi 150 tisíc lidí, lze-li věřit časopisu Rolling Stone. Jako mnoho jiných povolání není úplně příjemné, k čemuž se hned dostaneme.

Soto se k tomuto jobu dostal jako slepý k houslím. Pracoval pro Microsoft v jakémsi nespecifikovaném předpeklí, odkud jej v roce 2008 převeleli do oddělení internetové bezpečnosti. Od té doby několik měsíců sledoval to, co lidé na platformách Microsoftu uploadují na internet. Proč to dělal? Aby zase vyházel to, co Microsoft (nebo on sám, podle pravidel, která se teprve vyvíjejí) uzná za vhodné, tedy vlastně nevhodné.

Hrůza kvůli Microsoftu?

V roce 2010 byl Sotovi diagnostikován PTSD. To zní jako zkratka názvu východoněmeckých komunistů, ale je to horší. Jde o syndrom posttraumatického stresu, což znamená, že když zažijete či vidíte něco hrozného, nelíbí se vám to natolik, že se vám třeba špatně spí.

Soto tvrdí, že mu dělá problém vidět syna, protože si při každém pohledu na něj představí, jak ho (syna) někdo podřízne. Coby čtyřnásobný otec bych Sotovi mohl potvrdit, že to je běžné a přirozené (a počkej, Henry, až mu bude patnáct!), kdyby o to ovšem Soto stál. Nestojí, protože to řeší po americku – zažaloval Microsoft za to, že mu neposkytl dostatečnou psychologickou podporu.

Tenhle PIC (zkratka pro "problém internetových cenzorů", hned je to působivější) patří k nejnovějším neduhům crème de la crème. Proto o něm také čtete zde; s takovým syndromem karpálního tunelu bych se sem ani neodvažoval obtěžovat. Koneckonců, o PIC píší kromě Rolling Stone také v The New Yorker i v jinak střízlivých Financial Times, na filmovém festivalu Sundance byl promítán dokumentární snímek na totéž téma.

Takový člověk "denně vidí hodiny nepřetržité hrůzy", píše jeden z listů. Ve skutečnosti to není tak horké – podle New Yorkeru je 98 % "ovlaječkovaných" položek na sociálních sítích (to jsou ty, které lidé jako Soto manuálně zkontrolují) OK, pouhá dvě procenta jsou "nevhodná". Z nich připadá značná část na umělecká díla, protože kdyby někdo viděl třeba Snídani v trávě, mohl by dostat PTSD, C₂H₅OH nebo LGBT; část na politické názory, které dotyčný nepovažuje za prima; a část na skutečná zvěrstva. To znamená průměrně jedno či dvě opravdu zlé fotky ze sta.

Práce za peníze

Problému nechybí sociální aspekt. Sotovi kolegové jsou špatně placeni, píší všechny tři zmíněné tituly (přičemž ani jeden z nich neuvádí, jak špatně). Co hůře, firmy si je podle moderní praxe často najímají mimo území USA. Chudák Filipínec tak má práci, která ho poškozuje, aniž by se mohl bránit u soudu, přes odbory a podobně.

Poslední výtka poněkud zanedbává skutečnost, že řečený Filipínec asi bude happy, protože má práci, která se platí v penězích, nikoli v pneumatikách a čínském zelí, jak je v kraji zvykem. Co se týče zvěrstev, která vidí on-line, jsou mu nejspíše důvěrně známá, protože mezi nimi vyrostl. Ale co na tom.

Milý Henry, tento svět je plný lidí, kteří dělají práci nejen nepohodlnou a náročnou, nýbrž mnohdy také nebezpečnou, někdy dokonce užitečnou. Většina z nich za ni bere, předpokládám, méně peněz než ty. Policisté, zdravotní sestry, záchranáři, vojáci, pořadatelé fotbalových zápasů na Spartě i deratizéři, psychiatři i bachaři, zkrátka na koho si vzpomeneš. Téměř nikdo z nich nemá k dispozici nic, co by se dalo nazvat psychologickou podporou. A skoro nikdo z nich za to nemůže nikoho dát k soudu.

Ty sis vybral povolání, které na rozdíl od výše uvedených tyje ze slabosti ostatních (jak jinak sociální sítě nazvat?). Jestli se ti z něj dělá zle, vyber si jiné. Já například špatně snáším závrať, a tak se neucházím o místo na stavbě výškových budov. Také bych to mohl udělat a zažalovat mrakodrap za to, že je příliš vysoký, to je pravda, ale připadal by si trochu nesvůj. Tvoje stížnost na svět zní podobně jako stížnosti esesáků, kterým vadilo strávit celý den střílením lidí zezadu do hlavy. Co sis naložil, to vezeš. Nechceš-li, dělej něco jiného, ale rozhodni se potichu.