To, čeho se bojíte, se nejspíše nestane. Nebo ano

V knize Obavy a nervozita z roku 1915 popsal americký chirurg a psychiatr William Samuel Sadler strach jako "neschopnost odpoutat pozornost" od obavy, na niž se ona pozornost začne soustředit. Všichni lidé mají negativní nebo znepokojivé myšlenky. Lidi s duševními poruchami týkajícími se obav však mohou negativní myšlenky pronásledovat neodbytněji, což je časem může destabilizovat, psal Sadler.

Ozvěny jeho myšlenek slýcháme v odborných debatách o duševním zdraví i po sto letech. Dnešní odborníci používají jiný jazyk. "Obavy jsou součástí lidské povahy," píše Robert Leahy, klinický psycholog z New Yorku, pro Mezinárodní věstník kognitivní terapie. Pokud by se lidé nebáli, nebyli by schopni předvídat životní výzvy a připravit se na ně. "Některé lidi ale strach ochromuje," tvrdí Leahy. "Lidé, kteří se hodně obávají, mají sklon k depresi. Mohou se pak obávat vlastního negativního pohledu na život."

91 %

Bezesporu lze argumentovat, že současné události doma i ve světě více než ospravedlňují úzkosti a negativismus. Nová studie v časopisu Behavior Therapy však zjistila, že značná část obav, které zaměstnávají úzkostnou mysl, se nikdy nenaplní.

Vědci z Penn State University v průběhu studie požádali 29 lidí s všeobecnou úzkostnou poruchou (GAD), aby měsíc zapisovali vše, s čím si dělali starosti. Účastníci zaznamenávali rovněž míru naplnění svých obav. Vědci zjistili, že 91 % jejich obav se nenaplnilo. U několika účastníků studie se dokonce nestalo vůbec nic z toho, čeho se báli.

Studie odhalila, že i v těch vzácných případech, kdy se obavy staly skutečností, byl výsledek často lepší než ten, který dělal respondentům starost. Když byli účastníci konfrontováni s tím, že jejich starosti byly do značné míry neopodstatněné, mnozí zaznamenali zlepšení příznaků úzkosti.

Podle americké Asociace pro úzkost a depresi trpí poruchou GAD 6,8 milionu Američanů. GAD je definována jako potíže s kontrolou obav v převažujícím počtu dnů po dobu nejméně šesti měsíců, spojené s příznaky, jako jsou nervozita, zvýšená tepová frekvence, problémy se spánkem nebo soustředěním.

Sepište a konfrontujte

Co s tím? "Lidé s úzkostnými poruchami chápou, že mají sklon k obavám, přesto mají tendenci upřednostňovat ve své pozornosti skutečnost, že se mohou stát špatné věci," říká Michelle Newmanová, spoluautorka studie.

Lidé s GAD mají rovněž tendenci se stále znovu potýkat se stejnými starostmi. "Dokázali jsme, že se jejich obavy nenaplňují tak často, jak si mysleli, a že i pokud se tak stane, výsledek je lepší, než očekávali. Mohli bychom jim tímto způsobem pomoci nahlédnout, že jejich strach není užitečný," říká Newmanová.

Výsledky studie hrají do noty dvěma psychoterapeutickým teoriím. Ty hovoří o tom, že mnohé z obav, které lidé s těmito poruchami dlouhodobě zažívají, se nikdy nenaplní, a že konfrontace s faktickými statistickými důkazy tohoto jevu může pomoci snížit jejich úzkost.

Experiment může být užitečný i pro ty, kteří nemají diagnostikovanou úzkostnou poruchu. "Napište si své obavy nebo negativní předpovědi a vyzkoušejte, jak často se potvrdí a nakolik jsou přesné," navrhuje Leahy.

Další technikou snižování úzkosti, kterou Leahy popisuje ve své knize The Worry Cure (Lék na obavy), je věnovat starostem jen určitý časový úsek dne. "Může to znít divně," říká, "ale pro mnoho lidí je snazší zbavit se obav, pokud si určí čas a místo, kdy se k nim vrátí. Takže každý den si třeba ve tři hodiny sednete a budete se věnovat svým starostem." Tato taktika může lidem pomoci nejen vystoupit z nepřetržité úzkosti; mnozí si totiž v ony tři hodiny uvědomí, že to, co je trápilo v předešlých hodinách, přestalo platit.

Příliš to nepomůže

Neexistuje žádná univerzální léčba úzkosti nebo obav, říká Leahy. Vytváření problémů trvá často roky, a je proto nepravděpodobné, že se rozptýlí za den nebo týden. Ale kombinací technik a v některých případech i s pomocí terapeuta je rozhodně lze umenšit.

"Bez ohledu na to, jak účinně úzkost a starosti omezujete, nelze je úplně odstranit," dodává. Nepříjemné myšlenky a negativní emoce jsou součástí lidského bytí. Přijetí této pravdy může být dalším užitečným způsobem jejich zvládání.

Takhle to popsal Markham Heid pro server Elemental Medium v článku nazvaném Většina věcí, jichž se obáváte, se nikdy nestane. Má jistě v mnohém pravdu, ale nedokáži odpoutat svoji pozornost od obavy, že jak se v populárním článku objeví výraz psychoterapie, není nesmysl nikdy daleko.

Individuální subjektivní prožitek

Vezměme například člověka, který se obává, že bude zavražděn. Podle psychoterapeutů se nemá čeho bát. Dosud jej totiž nikdo nezavraždil; takže nula procent, vidíš?! Studie se již neptá, zda například dotyčný nemá k obavě dobrý důvod. Proč by to také dělala, když si vystačí se statistikou, no ne? A ve chvíli, kdy se dotyčnému obavy naplní a mafián mu podřízne hrdlo, je také dobře – jsa mrtvolou, není již k ruce coby respondent, a nebude tedy kazit procenta. Zeptejte se pana Theodora Mundstocka, jak se mohl kombinací technik připravit na náklaďák zleva.

Je však možné, že má skepse vůči závěrům zmiňovaných studií pramení pouze z negativní osobní zkušenosti. Během posledních pár týdnů mě sužovalo několik typů obav. Zaprvé, že budu týden před výplatou bez peněz. Zadruhé, že se zase zpozdím s odevzdávkou článku. Zatřetí, že mi půvabná bulharská konzervatoristka zase nebude po vůli. A konečně, že se mi psychoterapeuti pokusí nasadit divného brouka do hlavy. Jak ví moje peněženka, řečená slečna, editor tohoto textu a nyní i vy, vyplnilo se všechno.