Wall Street vs. Silicon Valley aneb Proč musí Singer okolo Dorseyho našlapovat jen opatrně?

Na první pohled je to jasné. Elliott Management, aktivistický hedgeový fond z Wall Street, udělal, co umí nejlépe – počíhal si na šéfa jedné z firem, v nichž se angažuje. V takových chvílích obvykle stačí chvilka nepozornosti vyhlédnuté oběti, a než se milý generální ředitel naděje, je bez místa. Zákonné i etické nastavení Wall Street tak funguje – management se ze své práce zodpovídá akcionářům, a když oni dostanou pocit, že se o ně ředitel nestará dost dobře, mají často navrch. Elliott umí takové pocity vyvolávat mistrovsky.

Dorsey jako další terč

Jeho dosud nejčerstvějším terčem se stal Jack Dorsey, zakladatel a šéf sociální sítě Twitter i poskytovatele mobilních plateb Square, apoštol Steva Jobse a jedna z nejbarvitějších postav současného Silicon Valley. Upřímně řečeno, nachytat ho při nepozornosti není nic těžkého. Je na plný úvazek generálním ředitelem obou řečených firem (Twitter je známější, Square lépe vydělává). Kromě toho se rád zabývá držením půstu, koupelemi ve společnosti ledových kostek a meditacemi. A aby toho nebylo málo, na konci loňského roku oznámil, že čtyři až šest měsíců z letošního roku hodlá v etiopské Addis Abebě pracovat na nějakém dalším projektu.

Uvažme nyní, že letošní rok bude pro Twitter klíčový. Síť získává uživatele i peníze podstatně pomaleji než Facebook, s nímž sdílí sociálněmediální reklamní trh. Od roku 2015, kdy se zakladatel Dorsey vrátil do pozice ředitele firmy (podobně jako o 20 let dříve jeho vzor Jobs do Applu), její cena na burze stoupla jen o kousek a pro letošní rok odhaduje příjmy nižší než v roce 2018.

Má ale šanci to změnit k lepšímu. Pomáhá mu řada událostí, plánovaných (olympijské hry, americké prezidentské volby) i překvapivých (epidemie koronaviru). Není divu, že když Dorsey oznámil úmysl strávit až polovinu tohoto důležitého roku v Africe, došla Singerovi trpělivost. Nedávná schůzka dala Elliott Management v jistém smyslu za pravdu – jednání, jež se točilo především kolem jeho vlastní budoucnosti ve firmě, Dorsey ani nenavštívil a poslal za sebe dva kolegy.

Jiné Silicon Valley

Dorseyho jednání je pro člověka z Wall Street dost možná nepochopitelné a rozhodně nepřijatelné. Když vám představenstvo řekne "co kdybyste u nás dělal generálního ředitele?" a vy na to odpovíte "to je prima, ale dělám zároveň generálního ještě v jedné firmě, neva?", a než představenstvo stačí polknout, dodáte "a taky mi přijde jako dobrý nápad odstěhovat se do Afriky", nejspíše to místo nedostanete, píše v komentáři agentura Bloomberg.

V Silicon Valley to je ale jinak. Když se tam zabýváte takovými podružnostmi, jako je ocenění akcií firmy, zvyšování marží a občas schůzka s akcionáři, jste tak trochu za hlupáka. Správný technologický vizionář chce zastavit stárnutí, získat energii pro svět z lusknutí prstů (nebo alespoň pro sebe z prány), obšťastnit budoucí generace propojením a sdílením všeho, případně naplánovat útěk na Mars.

Tomuto popisu Dorsey odpovídá s přehledem. A nejen to, vybudoval si pověst příjemného, laskavého člověka, což je mezi řediteli forem kdekoli, a v technologickém sektoru zvlášť, pozoruhodná výjimka. "S Jackem to bylo zvláštní," citoval jeho nejmenovaného bývalého spolupracovníka list Financial Times. "Když byl přítomen, vždy byl přístupný, milý a vstřícný. Až měl člověk pocit, že možná tolik milý být neměl."

Pojede Dorsey?

Lineární logika věci by tedy snadno mohla mít za to, že když je šéf natolik mimo mísu, že jezdí do Afriky a chová se slušně k podřízeným, při střetu s pragmatiky z Wall Street prostě nemá šanci. Jenže i ona logika funguje obousměrně.

Twitter je přes všechna svá omezení v černých číslech a jeho cena je vyšší než při vstupu na burzu (cena v IPO byla 26 USD za akcii). Takový Snap žádné černé číslo ještě ani neviděl a po třech letech na burze je stále pod tržní kapitalizací při IPO. Jeho šéfové Bobby Murphy a Evan Spiegel však mají od aktivistů pokoj.

Jak to? Inu, podobně jako Mark Zuckerberg ve Facebooku vydali "dvourychlostní" akcie, takže si sami podrželi hlasovací práva a ostatní akcionáři jim do vedení firmy nemohou mluvit. To je samozřejmě pro akcionáře podstatně méně výhodná pozice než v případě Twitteru, kde existuje jen jedna šarže akcií a Dorsey (jehož podíl čítá zhruba 40 % podílu Elliottu) musí činit, jak se dohodne se spolumajiteli.

Když však nyní Elliott bude tlačit na pilu, Dorseyho odvolá a nevyhnutelně tím Twitter alespoň krátkodobě poškodí (kolegové na zakladatele nedají dopustit), dosáhne tím nevalného vítězství. Další zakladatelé podobných firem budou tím spíše při IPO volit model Snapu a Facebooku, který akcionářům nechává minimum prostoru.

Je proto pravděpodobné, že Elliott bude jednat v podstatně jemnějších rukavičkách, než by velela jemu vlastní logika věci. A Wall Street se Silicon Valley uzavřou svého druhu smír. Zároveň Dorsey minulý týden dal najevo, že svůj odjezd do Afriky zvažuje. Vedle šíření koronaviru za tím je i tlak ze strany aktivistického investora.