Diletantství České televize a návrat komunistů do první ligy české politiky

Když se podíváme na výsledky českých krajských a senátních voleb, při prvním pohledu můžeme hovořit o úspěchu komunistů (navzdory druhému kolu senátních klání si polepšili skutečně dramaticky). Ale při bližším pohledu se ukazuje, že uspěl každý, kdo byl dost známý a o kom se vědělo, že nepatří k partě, která je v současné době u moci. Okamura, Wágnerová, Kubera, Michálek a Čunek zřetelně nemají nic jiného, co by je spojovalo.

Zdá se tedy, že největší celostátní média – tím, že systematicky cenzurovala významnější alternativy – výrazně napomohla tomu, že největší část protestního hlasu získala ta jediná opozice proti současnému režimu, kterou všichni dobře znají.

Korupce? Spíš "jen" neschopnost

U soukromých médií to pochopitelně musíme respektovat (ač si o tom můžeme myslet, co chceme). To však neplatí o České televizi. Jestliže většina domácností přispívá 1 620 korunami ročně na chod veřejnoprávní instituce, máme snad právo očekávat, že pak televize zajistí aspoň takovou základní službu jako poskytování běžných informací o kandidujících osobnostech a uskupeních.

Nejsem zdaleka první, kdo si toho všiml. Na českém internetu najdete desítky článků, které se tímto selháním České televize zabývají, napadají oficiální zdůvodnění, že klíčem k výběru je výzkum veřejného mínění. Většina zmíněných článků vyjadřuje podezření nebo přesvědčení, že tento výzkum je zmanipulován ve prospěch politických stran zastoupených v radě České televize. Když ale projdete celou záležitost důkladněji, ukazuje se poněkud jiný obraz. Spíš než korupce či zlověstné spiknutí v něm hrají roli neznalost, hloupost a obecná tendence "odborníků" ze státních institucí pořizovat si za peníze daňových poplatníků zbytečné drahé hračky. Pražští strážníci tak potřebují Hummer H1 a Česká televize svůj výzkum.

Ve prospěch České televize musím podotknout, že publikovala téměř kompletní metodiku výzkumu. Také její mluvčí reaguje rychle a profesionálně. Jestliže tedy máme možnost zmíněný výzkum rozcupovat, je to i díky této otevřenosti. A podotýkám také, že člen rady ČT Michal Jankovec, který výzkum osobně realizuje, je můj bývalý šéf a že si ho lidsky velmi vážím. Michale, promiň.

Veřejnost zastoupená partou mých kamarádů

Jak Česká televize uvádí, původně bylo cílem výzkumů sestavit prognózu, jak dopadnou volby. Průběžně se ovšem ukazovalo, že tyto prognózy nefungují, takže došlo ke změně cíle – změřit, jak by volby dopadly, kdyby se konaly v den dotazování. Takový výzkum má tu úžasnou výhodu, že výsledek není možné srovnat se skutečností a případná chyba není vidět. A k chybám dochází, problémů a slabých míst je hodně. Televizní výzkum je vlastně ukázkovou ilustrací toho, jak to může dopadnout, když se do podobného úkolu pustí jaderný fyzik, který nestudoval volební chování. Čísla jsou sečtena s naprostou přesností, a přesto je výsledek nepoužitelný.

Zaprvé, jak jsou vybíráni respondenti? Ve vysvětlujícím textu Michala Jankovce se střídavě hovoří o náhodném a kvótním výběru. Ve skutečnosti se jedná o dvě zcela odlišné metody výběru. Náhodným výběrem myslíme, že někdo (nejčastěji počítač) opravdu náhodně vybírá jména ze seznamu. Kvótním výběrem myslíme, že rozešleme živé tazatele, aby někoho sehnali, a dbáme na to, aby takto získaný vzorek některými parametry (v tomto případě se jednalo o věk, vzdělání, pohlaví a velikost místa bydliště) odpovídal celkové populaci. Zmíněný text ostatně připouští určité riziko, že tazatelé se ptají hlavně svých známých, nebo dokonce že dotazníky falšují (vyplňují sami).

Nástup komunistů by neměl poškodit ČR v očích trhů

Tento způsob sběru dat mimo jiné znamená značnou náchylnost k manipulaci. Představte si, že mezi tazateli bude několik příznivců Dělnické strany (nebo jakékoli jiné). Tito tazatelé pak seženou vzorek se správnou strukturou pohlaví a vzdělání, který budou spojovat sympatie vůči Dělnické straně. Zatímco u běžných výzkumů můžeme tento aspekt zanedbat, v situaci, kdy jde o politiku a rozhoduje se, kdo bude smět na obrazovku, narážíme na značné riziko. Jak často se toto riziko naplňuje, tím se nikdo nezabývá.

Ptáme se jen věrných příznivců stran

To je však jen předehra ke skutečně velmi závažné chybě. Výzkum totiž probíhá tak, že respondent dostane dvě otázky. Půjdete k volbám? Pokud odpoví, že ano, dostane druhou otázku, koho bude volit. Může uvést pouze jednu stranu. To znamená, že do výsledků jsou zahrnuti pouze ti, kdo jsou kupříkladu měsíc před volbami rozhodnuti podpořit určitou stranu. V české atmosféře všeobecného znechucení to znamená, že výzkum měří pouze jedinou velmi specifickou skupinu – skalní příznivce různých politických seskupení.

Ale pojďme dál. Jak už bylo řečeno, výběr je sestavován tak, aby výsledné složení vzorku svým pohlavím, vzděláním, věkem a velikostí bydliště odpovídalo celkové skladbě populace. Proč právě tyto parametry? "Je to potřeba pro korektnost zobecnění," uvádí se v popise metodiky. Prostě se to tak dělá, ať už měříme volební chování, nebo oblíbenost segedínského guláše.

Kdyby si autoři metodiky přečetli odpovídající kapitolu v nějaké standardní učebnici metod, dozvěděli by se, že nejprve mají zjistit, které charakteristiky ovlivňují volební chování, a teprve poté dosahovat shody mezi vzorkem a populací. Často se jedná o takové charakteristiky, jaké by člověk intuitivně nečekal. Ve Spojených státech je tomu například tak, že provdané ženy volí spíše napravo, neprovdané naopak spíše nalevo, to znamená, že obraz volebního chování žen můžeme výrazně vychýlit tím, že do vzorku zahrneme nesprávné poměry vdaných, svobodných a rozvedených.

V Českém prostředí by mohlo být zajímavé vědět, zda je respondent státním zaměstnancem, zda má technické, nebo humanitní vzdělání, do jaké příjmové kategorie patří, v některých krajích by pak mohly hrát roli náboženské postoje a podobně. (To jsou jen mé hypotézy, nikdy jsem podobný výzkum neprováděl). Rozhodně je tomu tak, že slušný výzkum není možné provést bez zamyšlení nad touto oblastí.

Kromě toho všeho chybí v televizní metodice poslední vlna kontroly. Pokud kupříkladu víme, že přibližně 20 % lidí u voleb jsou vysokoškoláci (ač je jejich celkové zastoupení v populaci nižší) a 40 % procent ženy (ač je jejich celkové zastoupení v populaci vyšší), měli bychom zkontrolovat, zda tomu náš vzorek odpovídá. Případná neshoda znamená, že někteří z dotázaných by ve skutečnosti do volební místnosti nedorazili.

Pokračování článku najdete na serveru Finmag.cz

Korupce mocí funguje nejen v ekonomice