Korupce mocí funguje nejen v ekonomice

Zmíněný experiment se uskutečnil před pár lety v Berkeley. Studenti byli rozděleni do tříčlenných týmů, v každém byli jen muži nebo jen ženy. Každý tým seděl v samostatné místnosti a jeden z jeho členů byl náhodně vybrán jako vedoucí. Týmy měly vyřešit komplikovaný morální problém typu "co dělat s podváděním mezi studenty" nebo "jak regulovat pití alkoholu na univerzitě".

Šéf bere

Přesně po třiceti minutách byla práce týmů přerušena. Experimentátor vešel do místnosti s talířem se čtyřmi koláčky. Tým byl tříčlenný, koláčky byly čtyři. Každý člen týmu si vzal jeden koláček, poslední dobrota zůstala na talíři.

Možná byste očekávali, že nastane klasické trapné váhání a vyjednávání, kdo si ten poslední koláček vezme. **Nenastalo. V naprosté většině týmů po posledním koláčku sáhl vedoucí a snědl ho. A nejenže ho snědl, on si jej doslova vychutnal, s pomlaskáváním a drobky všude kolem.

Vedoucí týmů neměli žádný speciální úkol a význam. Neměli žádnou mimořádnou vlastnost, byli vybráni náhodně jen o půl hodiny dříve. Jejich status byl výsledkem štěstí, náhody. Přesto v nich narostlo přesvědčení, že si koláček navíc zaslouží.

Jak podvádějí manažeři? Fakta o korupci

Absolutní korupce

Každý jsme již slyšeli, že "absolutní moc absolutně korumpuje". Ovšem podle Dana Arielyho, behaviorálního ekonoma, tento výzkum ukazuje, že absolutní moc není nutnou podmínkou toho, abychom začali měnit své chování.

Ukazuje se, že už malá moc vede k tomu, že se staráme méně o ostatní kolem a zhoršuje se naše morálka chování.

Řada z nás měla někdy v životě štěstí. Můžeme mít štěstí na rodiče, štěstí na školu, štěstí na známé, štěstí na to, že žijeme v relativně bohaté zemi, štěstí na práci, na plat a podobně. Mnoho z nás čelilo "koláčku" navíc. Je velice snadné podlehnout dojmu, že si ho zasloužíme. Ale...

Tento text je rozšířenou verzí sloupku napsaného pro Lidové noviny.

Burzián Karel Janeček: Chytré programy mu vydělávají miliardy na lepší věci