Obhajoba neviditelné ruky trhu

Pokud regulace nezafunguje tak, jak má, ozve se ještě hlasitější volání po ještě vyšší regulaci. Už nyní vidíme, jak se ve jménu této – prý spásné – regulace buduje bez jakéhokoli demokratického mandátu evropský superstát.

Odsuzovat kapitalismus a "neviditelnou ruku trhu" je nyní módní. V prvních patnácti letech po sametové revoluci se taková kritika tak hlasitě neozývala (byť byla přítomná vždy), protože obyvatelstvo mělo v živé paměti, jak jsme na tom byli, když byla neviditelná ruka trhu zcela vyřazena ze hry. Důsledkem tohoto vyřazení bylo plýtvání, hospodářský Kocourkov, u mnohých lidí ztráta elementární soudnosti, a nakonec i beznadějná zaostalost za rozvinutějším Západem, kde mohla neviditelná ruka trhu tu více, tu méně působit.

Zdiskreditovaný kapitalismus...

Je ovšem smutná pravda, že za současným rostoucím odporem vůči kapitalismu jako takovému je zásadní chyba našich "transformátorů" z první poloviny 90. let. Ti totiž zvolili to, čemu se tehdy říkalo "útěk před právníky". Tento útěk se jim – bohužel – podařil. Výsledkem bylo nepřehledné právní prostředí, zákony nahrávající mafiánům, absence účinného dohledu nad kapitálovými trhy, což vše dohromady umožnilo vytunelovat řadu podniků a okrást lidi, kteří své prostředky nabyté při kuponové privatizaci či v rámci různých restitucí vložili do podílových fondů nebo akcií.

Tímto způsobem se peníze u lidí moc neohřály a skončily na účtech schopných, ale bezskrupulózních lidí, často bývalých veksláků, kteří do značné míry určují podnikatelskou kulturu v naší zemi i dnes. Ostatně, jak také jinak. Důsledkem je nárůst obliby levice. Dá se očekávat, že pravice bude v příštích parlamentních volbách naprosto marginalizována.

Bohužel, může si za to sama. Mnozí lidé si dlouho pamatovali "kouzla" socialismu a hlasovali pro pravici ještě v době, kdy její zásadní chyby byly již všem zjevné. Kdyby se na naší pravici našla silná osobnost, která by dokázala jasně pojmenovat základní chyby, které se při privatizaci udělaly, a navrhla jasná opatření, která by napáchané škody alespoň zmírnila a dala lidem novou naději, že vše jde dělat jinak a lépe, mohla mít pravice ještě šanci. Stíhání korupce za vlády Petra Nečase lze označit slovy too little, too late (příliš málo a příliš pozdě).

Jinými slovy, pravici se podařilo kapitalismus a neviditelnou ruku zdiskreditovat. To vše v době, kdy socialismus zvítězil i v původně kapitalistické západní Evropě. Důsledkem tohoto vývoje je zaostávání celého kontinentu, vleklá hospodářská krize, která může kdykoli z krize chronické přerůst v krizi akutní.

... jenže ne vinou kapitalismu

Přitom chyba, která se stala, je evidentní a byla evidentní již v době, kdy se privatizovalo. Architekti privatizace nevzali v potaz, že neviditelná ruka trhu může správně fungovat jen při jasně nastavených pravidlech, tedy ve funkčním právním prostředí. Nemůže fungovat tam, kde nepoctivci poctivcům neplatí faktury a poctivci se domohou u soudu spravedlnosti až několik let poté, co zkrachovali.

Domnívám se, že je zbytečné, abych tady dokazoval, co je evidentní, totiž že náš "kapitalismus" neměl nikdy šanci se správně rozvinout, protože nefungoval právní rámec a protože selhávala policie i justice. Dokonce považuji za zbytečné dokazovat i to, že to bylo jasné od samého počátku. Ostatně, v naší zemi bylo dost ekonomů, právníků i politiků, kteří na toto nebezpečí upozorňovali, leč byli oslyšeni.

Tragédií ovšem je, že za marasmus, v němž jsme se ocitli, je vina kladena "neviditelné ruce trhu", nikoli oněm neprozíravým politikům a zákonodárcům. Trh a jeho očistné mechanismy se uplatňují stále méně a marasmus, do nějž zabředáme, je stále hlubší, a to ve všech částech Evropy.

Klacky pod nohy podnikatelů

Domnívám se, že kromě absence právního rámce nám uškodila i nevhodná politika. Všechny vlády, a to jak pravicové, tak levicové, měly spoustu řečí o podpoře drobného a středního podnikání. Domnívám se, že nějaké speciální podpory nebylo potřeba (stále věřím na neviditelnou ruku trhu); bylo potřeba neškodit.

Malému a střednímu podnikání škodilo především dvojí: Podpora velkých nadnárodních společností (a bylo až s podivem, jak si s nimi naše levicové vlády rozuměly), které na rozdíl od drobných a středních podnikatelů dostaly daňové prázdniny a kterým stát nabídl zdarma infrastrukturu a podobně. A dále byla a je faktem nesmírná administrativní zátěž, umocňovaná ještě neustále se měnícími předpisy, daněmi a podobně. Velký podnik si může najmout dobrého právníka, aby výsledky různých našich "legislativních smrští" prozkoumal, ale co drobný podnikatel?

Pár let bylo výjimkou, ale dnes už jsou příjmy státních zaměstnanců opět vyšší než příjmy v soukromé sféře. Musím uznat, že chování našich úředníků se od dob komunistické hrůzovlády změnilo k lepšímu. Přesto ale má mnohdy podnikatel pocit, že je parazitem, který všechno kazí a na nějž je potřeba přísnosti. Ale pozor – živí podnikatel státního úředníka, nebo státní úředník podnikatele? Uvědomují si státní úředníci, že když podnikatelům kladou do cesty nové a nové překážky, řežou si pod sebou větev, na které sedí?

Dotační mor

A pak jsou zde dvě velké oblasti, které naši situaci vydatně komplikují. Pracují proti trhu a proti skutečné efektivitě a vedou k zaostávání celého kontinentu.

První je oblast dotací Evropské unie. V ekonomii jsem laik, ale mám určité pochybnosti o smysluplnosti celého tohoto projektu. Státu či krajům se naskýtá možnost utratit určité peníze, něco za ně vybudovat. Nicméně s "cizími" penězi se zpravidla nehospodaří tak dobře jako s vlastními. Lidé mají tendenci pouštět se do projektů, které by si dobře rozmysleli, kdyby je museli financovat sami.

V našem korupčním prostředí byly zřejmě dotace pro některé lidi další příležitostí, jak si nakrást. Přitom ty peníze nám nedala "hodná" Evropská unie. Ty peníze musel někdo vydělat a odevzdat na daních. Mám určité podezření, že kdyby mohl zaplatit nižší daně a peníze si nechat, možná by s jejich pomocí vytvořil více hodnot, než vytvoří dotace, jež musí někdo zadministrovat – a lidí, kteří se na tom podílejí, jistě není málo.

Druhou oblastí, která naši situaci vydatně komplikuje, je "zelená" politika. Podotýkám, že jsem pro ochranu přírody. Souhlasím s opatřeními, které mají bránit průmyslovým podnikům vypouštět nebezpečné látky do přírody. Souhlasím s rozumnými opatřeními ve prospěch přírody, například s pravidlem zakazujícím vysazování monokultur. Nicméně domnívám se, že vyřazením "neviditelné ruky trhu" z této oblasti jsme vposledku přírodě moc nepomohli, spíše naopak. Různá opatření zvyšují cenu energií či komodit, aby se po čase ukázalo, že přírodě vůbec nepomáhají.

Autorem článku je Dan Drápal, evangelikální teolog a publicista, zakladatel Křesťanských společenství, šéfredaktor někdejšího časopisu Konzervativní listy.

Kompletní článek najdete na serveru Finmag.cz

Potřebuje kapitalismus být marxističtější, aby přežil?

Zdroj: Finmag.cz