Potřebuje kapitalismus být marxističtější, aby přežil?
Ač si to málokdo uvědomuje, Marx a jeho teorie vycházejí v mnohém z průkopnického díla Adama Smithe. I osudy jejich děl jsou si v určitých aspektech podobné: jejich seminární práce čtou v současnosti studenti po celém světě a jejich pokračovatelé zformovali z jejich myšlenek politické ideologie.
Jediný rozdíl je v tom, že Marxova díla se chopili levicoví extrémisté, zatímco Smithova ti pravicoví. Ani jedněm se však nepodařilo interpretovat představy původních autorů přesně. Je ironií osudu, že systém objevený Smithem (kapitalismus) je dnes považován za opak marxismu. Pravda je ovšem (jako vždy) poněkud složitější.
Neviditelná ruka trhu
Stoupenci kapitalismu věří, že je tomuto ekonomickému systému vlastní určitá forma evoluce. Zabudovaný "socioekonomický darwinismus" umožňuje kapitalismu vyvíjet se neustále v něco silnějšího a lepšího. Docházet k tomu má výběrem těch nejlogičtějších možností alokace kapitálu, které následně ovlivňují všechna ostatní rozhodnutí.
Navzdory úvěrovým krizím, kolapsu Lehman Brothers a dalším finančním krizím jsou ortodoxní zastánci kapitalismu stále toho názoru, že jde o nejefektivnější systém, který se díky svým vlastním procesům stává každým dnem silnějším a efektivnějším.
Příkladem takovéto slepé víry jsou například některé výroky z knihy "Kapitalismus" od profesora Victora Lippita: "Kapitalismus se neustále renovuje a znovunalézá sám sebe. Proto i navzdory vážným vnitřním rozporům nedochází na slova Marxe, který předpovídal, že nedostatky systému způsobí jeho naprostý kolaps. Kapitalistický systém dokázal vše ustát a zůstal životaschopný po staletí."
Nerovnováhy pohřbí kapitalismus
Oba myslitelé - Smith i Marx – varovali před tím, že příliš velká nerovnováha mezi vlastníky kapitálu a pracujícími může zničit základy demokratického kapitalismu. Na propojení těchto nerovnováh s prodejností politiků a bankéřů, jejichž důsledkem je nárůst moci a bohatství "jednoho procenta", blíže upozornilo hnutí Occupy Wall Street (OWS).
Bohatství se postupem času stále více koncentruje. Americké platy stagnovaly 40 let, zatímco korporátní zisky rapidně narostly. Od zaměstnanců k akcionářům tak přeteklo rekordní množství příjmů.
Na vyspělých trzích si malé a střední podniky stále obtížněji opatřují kapitál, zatímco se nadnárodní korporace a velké veřejné společnosti koupou v rekordních sumách hotovosti a užívají si bezproblémového přístupu k dluhovému a akciovému kapitálu.
Evropská měnová unie: Transfer opačným směrem
K největším transferům však dochází v systému evropské měnové unie. Euro za svůj relativně krátký život umožnilo enormní přesun bohatství k jádrovým ekonomikám (hlavně Německu), zatímco periferním ekonomikám zůstaly v rozvahách samé dluhy.
To všechno mohou být symptomy socioekonomické struktury v bodě zvratu. Sociální tlaky mohou rychle a dramaticky vykrystalizovat v nekontrolovanou spirálu, kdy nerovnováha mezi poskytovateli kapitálu a práce zničí celý systém. Pozorujeme je každodenně - protesty v periferních ekonomikách, Arabské jaro s násilnými změnami režimů a sílící nenávist veřejnosti k přepláceným bankéřům.
Nelze s jistotou říct, zda tyto symptomy skutečně vyústí v hromadnou nákazu. Možná se zatím "nic neděje" jen proto, že hnutí Occupy Wall Street nebylo schopno formulovat konstruktivní zprávu a jasnou strategii. Přesto by měla být už jen existence podobných protestních hnutí varováním.
"Netušili jsme, jak je civilizace křehká," prohlásil Friedrich von Hayek po první světové válce. Neuvědomujeme si to ani v současnosti.
Vnímání je v tomto případě mnohem důležitější než objektivní realita. Nedávná studie Nadace Josepha Rowntreea poukazuje na fakt, že 25 % britské populace žije pod životní úrovní, kterou by považovalo za akceptovatelnou. Samozřejmě lze zpochybnit metodologii a předpoklady, ale pokud by 15 milionů rozzuřených lidí vyrazilo s vidlemi do ulic (i když se to zdá být nepravděpodobné), neměli by politici asi velké šance s nimi vyjednávat.
Dokud bude přibývat těch, kteří se cítí zbaveni volebního práva, a neuděláme nic pro to, aby byli znovu začleněni do prosperujícího systému, pak se možná jako Hayek zpětně ohlédneme příliš pozdě a budeme lamentovat nad vším tím, co jsme ztratili.
Zdroj: MBMG International
Aktuality
