Jak se žongluje s barely aneb Co OPEC (ne)dokáže?

Nízké ceny v roce 2014 sice vyřadily část konkurence z ropného byznysu (v některých případech jen dočasně), posléze se ale nedokázaly vrátit k hranici 100 USD za barel ani do její blízkosti. Koncem loňského roku se proto OPEC rozhodl, že ukončí laissez faire experiment, a po několikaměsíčním vyjednávání přistoupil ke snížení produkce ropy o 1,2 milionu barelů ropy denně na 32,5-33 milionů barelů denně (mbd). Jednalo se o vůbec první dohodu od roku 2008 a vyjma Íránu, Libye a Nigérie se k ní připojily všechny členské země OPEC.

Nízké ceny ropy ale nedělaly vrásky jen OPEC, vidina vyšších cen a zisků vedla k zapojení dalších 11 nečlenských států v čele s Ruskem, které měly snížit produkci o dodatečných 0,6 mbd na 1,8 mbd. Omezení vešlo v platnost 1. ledna 2017 a na dva a půl měsíce dokázalo stabilizovat ceny ropy nad 50 USD za barel. Pak ale začaly další poklesy cen, byť zatím omezené.

Proč investorům došla trpělivost?

Vyjednávání provázela řada porodních bolestí. A přestože se země OPEC nakonec byly schopny domluvit, výsledek byl poměrně vydřený. Jednotlivé státy volaly po omezení těžby, samy se ale omezovat nechtěly, což vedlo ke vzniku takzvaného produkčního polštáře. Státy OPEC začaly ke konci roku cíleně navyšovat produkci, aby měly posléze z čeho ukrajovat. Tím se zvýraznil převis nabídky nad poptávkou, proti kterému byla celá dohoda mířená.

Psychologický efekt nicméně zafungoval a ropa Brent zdražila nad 55 USD za barel. S přicházejícími zprávami ohledně produkce se ale vynořil další, mnohými očekávaný problém, a to ten, že ne všechny státy přistoupily k omezování těžby stejně zodpovědně. V rámci OPEC to prozatím vyvažuje Saúdská Arábie, která snížila výstup téměř dvakrát více, než k čemu se zavázala (odhadem o 0,8 mbd oproti původním 0,486 mbd).

Mimo OPEC je ale morálka výrazně horší. Rusko, které mělo snížit produkci o 0,3 mbd, plní jen přibližně třetinově, ačkoli jedním dechem dodává, že zbytek splní v průběhu roku. Vzhledem k tomu, že dohoda má zatím platnost jen do poloviny roku 2017, to působí lehce úsměvně, jakkoli se hovoří o jejím možném prodloužení.

Vyšší ceny navíc nevedly jen ke spokojenosti OPEC. Na ceny nad 50 USD za barel čekali zejména američtí frakeři, tedy producenti těžící ropu z břidlic, kteří v mezičase dokázali výrazně snížit své těžební náklady, a opětovně vtrhli na trh. Oproti květnu 2016 je tak nyní v Americe v provozu zhruba dvakrát více těžebních zařízení. A aby toho nebylo málo, USA začaly také navyšovat export ropy. Ropa Brent se nyní obchoduje v průměru o 3 USD na barel výše než americká WTI, což přímo láká k cenovým arbitrážím. K sesunu cen ropy navíc přispívají i údaje o vysokých zásobách ropy ve Spojených státech.

Jakou čekáme cenu barelu?

Navzdory současnému vývoji nadále očekáváme nalezení nové rovnováhy na trhu a postupný růst cen v průběhu letošního roku. Amerika je jednou z mála zemí, jež pravidelně zveřejňují informace o svém ropném průmyslu, a značná část investorů je proto bedlivě sleduje. USA ovšem nehovoří za celý svět. Snadná dostupnost amerických dat tak může svádět k přílišné generalizaci.

Ujednání OPEC sice platí zatím jen pro první pololetí, dohlížející komise JMMC (Joint OPEC/Non-OPEC Ministerial Monitoring Committee) ale bedlivě sleduje plnění a účinnost dohody, přičemž nevylučuje v případě nutnosti prodloužení omezení těžby až do konce roku. Zda dojde k prodloužení závazku, se pravděpodobně dozvíme již v dubnu, kdy budou známy výsledky šetření analytického týmu komise.

A nakonec je nutné brát v potaz vliv slabé sezónní poptávky a odstávky rafinérií z důvodu údržby. Dočasnost těchto efektů a pozitivní výhled světového hospodářství tak budou postupně tlačit na opětovný růst cen ropy.