KONTEXT: Orwell na steroidech versus trvale (ne)udržitelné hodnoty

Moudro modré krve #1: Co o nás (ne)prozradila pandemie covidu-19

Pandemie covidu-19 ukázala, že pokud je to potřeba, jsme překvapivě disciplinovaní, respektive jsme (již historicky) zvyklí poslouchat. Skoro všichni jsme na jaře bez reptání nosili roušky, omezili sociální kontakty a podobně.

Zároveň, což bylo velice zajímavé, se ukázalo, že si mnohé instituce vystačí s polovinou pracovních sil. Úřady, včetně toho mého (Městský úřad v Kostelci nad Orlicí), se kvůli snaze zamezit nákaze všech a následnému zavření rozdělily na dva týmy, které se v práci střídaly a nepotkávaly se. A k žádnému kolapsu nedošlo.

Pandemie také připomněla, že se vždy na určitý čas dokážeme semknout. A v neposlední řadě to, že se umíme krásně bát, což je důvod, proč jsme tak dobře fungovali.

Moudro modré krve #2: Pitomio a spol. versus česká demokracie

Tradiční model politických stran, které spolu soupeří o ideu, se ztrácí. Vliv politických programů ustupuje do pozadí, do popředí se naopak hrnou kritici těchto programů a systémů, kteří prostými a jednoduchými hesly kritizují tradiční politiku a složité systémy stran a jako protiváhu nabízejí jednoduchá řešení.

My přitom ještě můžeme říci, že do určité míry žijeme v demokratické zemi. I zde se ale již objevil jeden nositel velice jednoduchých myšlenek – Tomio Okamura. Prosadil se, je členem parlamentu, který ho dokonce zvolil do předsednictva. Problém (a vysvětlení) je v tom, že nejsilnější součástí našeho politického systému nyní není strana, ale hnutí. A hnutí je neuchopitelné.

Moudro modré krve #3: Zodpovědnost, nechtěná sestra svobody

Autokraticky vedené, ekonomicky více či méně liberální země získávají stále větší sílu a moc. Začínají se střetávat mezi sebou, čemuž demokracie jako vždy jen přihlížejí. A já jen doufám a věřím, že je v lidech ještě tolik rozumu, že demokracii podrží, a ona tak ještě nějaký čas vydrží, protože tyto autokratické režimy se mi nelíbí.

My jsme tu ostatně něco podobného zažili, máme čtyřicetiletou zkušenost, což je z hlediska historie mrknutí oka, ale nějaká paměť tady zůstává, měla by. Zvláštní je, že se mnoha lidem předchozí politický systém líbil, protože byli zbaveni toho, co je najednou zatěžuje a s čím se nedokážou srovnat, a to je zodpovědnost. Ono je totiž daleko jednodušší, když někdo rozhodne za vás.

Kniha Orwell na steroidech: Průvodce chaosem 21. století je k dostání u dobrých knihkupců nebo si ji můžete objednat ZDE. Společně s Františkem Kinským v ní své vize a tipy nabízejí uznávaná trendspotterka Marian Salzman, ekonom Pavel Kysilka a dalších osmnáct předních intelektuálů z Česka i ze světa.