KONTEXT: Orwell na steroidech aneb Make Europe Great Again (kéž by)!
Evropě chybí akceschopnost, což koronavirová krize jen potvrdila. Pokud se na tom nic nezmění, hrozí nám chronická dýchavičnost, varuje zakladatelka ADA Economics Raffaella Tenconi. To nejlepší z její debaty s ekonomem České spořitelny Michalem Skořepou vám Investiční web přináší exkluzivně coby mediální partner knihy Orwell na steroidech: Průvodce chaosem 21. století, v níž najdete kompletní verzi jejich rozhovoru.
Evropa v 21. století: Raději kočkopes než nic. Chtějme ale více
Recept Evropské unie na boj s koronavirovou krizí? Brusel chce s pomocí jednoho fondu, jednoho modelu oživit ekonomiky všech členských států. Itálie, jeden z největších členů, má přitom obrovské strukturální problémy, které Fond obnovy (a které se již dlouho) nijak neřeší. V několika zemích máme nejspíše bublinu v realitním sektoru, s níž fond opět nic nenadělá. A do třetice bych zmínila snahy o navýšení efektivity v oblastech dopravy a energetiky. Evropská komise se o to snaží prostřednictvím Zelené dohody a využije k tomu nejspíše (i) peníze z Fondu obnovy.
Stručně řečeno, výsledek připomíná kočkopsa, jemuž některé podstatné části chybí a jiné přebývají. Stejně jako v případě předchozích krizí přitom platí, že je lepší dělat něco než nedělat nic. Mohli jsme ale přijít s něčím lepším. Měli bychom se snažit přicházet s něčím lepším, protože jde o naši budoucnost.
Evropa v 21. století: Dýchavičný růst v mezích (přírodního) zákona
Myslím si, že jak Evropská unie, tak eurozóna budou v roce 2050 existovat. Vzhledem k turbulencím v Itálii a dalších členských zemích v důsledku nejistot týkajících se mnoha aspektů ekonomiky i společnosti má ale určitě smysl počítat i s variantou, že se počet členů eurozóny sníží. Neřekla bych nicméně, že je to jisté nebo nutné.
V Evropě nyní žije zhruba 440 milionů lidí z celkových asi sedmi miliard na planetě. V roce 2050 nás na Zemi bude přes devět miliard, zatímco Evropa bude kvůli demografii o nějakých dvacet milionů méně početná. I proto lze čekat, že bude naše pozice ve světě v polovině století slabší. Naše populace navíc bude stárnout, s čímž souvisí větší averze k riziku a obtížnější přijímání nových technologií. Strukturální růst evropského HDP tak bude nejspíše ještě o něco pomalejší než nyní, kdy je již beztak dýchavičný.
Evropa v 21. století: Racionalita jako recept na hrozící neúspěch
Evropa musí aktualizovat svoji hospodářskou strategii tak, aby do ní zahrnula všechny kroky potřebné k tomu, aby nejen přežila, ale aby se jí v 21. století dařilo. Musí začít brát výzvu, před kterou stojí, vážně, ne se k ní stavět tak, jak se stavěla dosud, kdy se sestavovaly grandiózní plány až příliš často spojené s dohodami uzavíranými přes noc a pokusy implementovat řešení, která nebyla optimální.
Schopnost racionálně nahlédnout, kde jsme a co můžeme dělat, abychom se připravili na zítřek, považuji za mnohem důležitější než například často diskutované fiskální transfery. Nemyslím si, že by institucionalizované přesuny peněz mezi regiony, jaké například probíhají v USA, řešily něco zásadního. Namísto toho je potřeba se zaměřit na kroky, které mohou něco změnit k lepšímu a jsou v našich silách. Zatím to jako Evropa ale neumíme.
Knihu Orwell na steroidech: Průvodce chaosem 21. století si můžete objednat ZDE. Společně s Bublu Thakur-Weigold v ní své vize a tipy nabízejí ekonom Pavel Kysilka, autor sci-fi Ondřej Neff, hrabě František Kinský a dalších osmnáct předních intelektuálů z Česka i zahraničí.
