Jsou digitální měny centrálních bank budoucností peněz?

Digitální měny centrálních bank (CBDC) jsou digitalizované měny s nuceným oběhem. V současnosti se digitálními měnami centrálních bank aktivně zabývá 130 zemí, které tvoří 98 % světového HDP. 31 zemí již provádí (nebo dokončilo) pilotní studii. Některé menší centrální banky v Karibiku již CBDC vydaly a také Čína postupně pokračuje v rozšiřování svého pilotního projektu "digitálního jüanu".
Aktuální trendy v oblasti peněz
Nemáme již digitální peníze? Debetní a kreditní karty přece již dlouho umožňují převody peněz. Inovace v oblasti soukromých plateb a finančních technologií zvýšily rychlost a dostupnost digitálních finančních služeb. Již dlouho také existují řešení zajišťovaná státem, včetně bankovních rezerv držených digitálně v centrálních bankách. Jaký je tedy problém u digitalizovaných měn s nuceným oběhem?
Existují dva důležité faktory, skrze které mohou CBDC upravit stávající měnový systém.
1. Otázka pasiv
Zaprvé, peníze mají mnoho podob a oficiální možnost digitálních plateb je podle všeho stále žádanější. Pro běžného člověka je papírový dolar na bankovním účtu stejný jako ten v digitální podobě. Ve své nejčistší podobě jsou peníze pasivem. Kdysi byla papírová měna pasivem bank. Vznikala tak, že zákazníci uložili v bance určité množství zlata. Pokud se rozhodli, mohli pak zlato vyměnit za peníze, čímž se závazek uzavřel.
V současnosti se hotovost uložená na bankovní účet mění na "vklad na požádání". Zákazníci mohou jít do banky a vybrat si svůj vklad, kdykoli si přejí, a získají za něj fyzickou měnu s nuceným oběhem (která sama o sobě představuje závazek centrální banky). V nejhorším případě se může stát, že banka nebude mít dostatek peněz, aby mohla vyplatit vkladatele, kteří si chtějí vybrat hotovost. V takovém případě je důležité pojištění vkladů, které obvykle garantuje hotovost pro vklady do určitého limitu.
V případě digitálních platebních služeb, jako jsou PayPal, aplikace Block's Cash, AliPay, WePay a další, jsou zůstatky na těchto platformách v podstatě účetními záznamy. Podkladové prostředky jsou drženy na bankovním účtu. Pohyby zůstatků probíhají v uzavřeném "ekosystému", kde software aktualizuje, kdo má v daném okamžiku kolik peněz. Když zákazník vybere zůstatek z platformy, sníží se fond zůstatků v uzavřeném systému a dojde k výběru i z bankovního účtu platformy.
Na tyto uzavřené ekosystémy připadá stále větší podíl plateb. To představuje riziko v případě podvodu, nevhodného spravování nebo náhlé ztráty důvěry v tyto systémy.
Digitální měny centrálních bank jsou naproti tomu digitální formou papírové měny. Takové měny jsou závazkem centrální banky, nikoli soukromého podniku nebo bank. Peníze centrální banky jsou jediným měnovým aktivem bez úvěrového rizika nebo rizika protistrany. Jejich směna se považuje za konečné vypořádání dluhu. Vzhledem k tomu, že transakce se stále častěji uskutečňují v uzavřených digitálních platebních ekosystémech, vzniká další riziko protistrany. Zavedení digitální měny s nuceným oběhem by poskytlo oficiální platební řešení pro běžného člověka a podnikatele a pomohlo by také snížit riziko protistrany.
2. Urychlení vypořádání
Zadruhé, to, čím by CBDC mohly změnit měnový systém, je rychlost transakcí. Současný bankovní systém lze charakterizovat jako dvoustupňový – centrální banka slouží jako banka komerčním bankám a komerční banky poskytují bankovní služby jak klientům, tak podnikům. Když zákazník provede transakci s firmou, je uzavřena dohoda, podle níž banka A tohoto zákazníka provede převod do banky B příslušné firmy. Obvykle je na účtu zákazníka okamžitě blokována daná částka, ale konečné vypořádání transakce může trvat několik dní, přičemž závěrem transakce je konečná výměna rezerv centrální banky mezi bankou A a bankou B. Teprve poté firma obdrží své peníze.
Retailová transakce by bylo podobná. Je to, jako kdyby každá osoba prováděla transakce s rezervami centrální banky, přičemž každý převod digitální měny by byl konečným vypořádáním transakce. Namísto robustního, ale pomalého systému kontrol, jako je tomu u současného systému vypořádání transakcí, by digitální měny centrálních bank měly umožnit mnohem plynulejší a rychlejší platby a snížit přitom riziko protistrany.
Oficiální digitální měna
Digitální měny centrálních bank se v podstatě pokoušejí poskytovat veřejný statek (podobně jako hotovost), který zachovává přístup k důvěryhodnému, státem garantovanému mechanismu pro vypořádání veřejných a soukromých dluhů. S nástupem kryptoměn (zejména stablecoinů) v kombinaci s ústupem od používání hotovosti napříč významnými ekonomikami se centrální banky vážně zabývají digitálními měnami. CBDC jsou totiž také opatřením k prosazení měnové suverenity. Jedná se o možnost státu a jeho centrální banky vydávat národní měnu a zároveň nezávisle sledovat cíle vlastní měnové politiky a také podporovat konkurenci a inovace v rámci platebních řešení a napříč spektrem těchto řešení.
Důsledky pro tokenizaci
Návrhy na CBDC se v hlavních ekonomikách stále zkoumají, o jejich podobě ještě není rozhodnuto. Jednou ze zajímavých možností je, že digitální měny mohou být tokenizované, tedy navržené tak, aby fungovaly takzvaně nativně s technologií účetní knihy. Ve velké části současného kryptoekosystému se místo měny v nuceném oběhu (fiat měně) používají stablecoiny, protože neexistuje jiný způsob, jak reprezentovat částky ve fiat měně. Například stablecoiny kryté aktivy jsou reprezentací vkladů ve fiat měně v držení správcovské společnosti, která vydává stablecoiny navázané na tyto vklady. V ideálním scénáři je každý dolar stablecoinu krytý aktivy v hodnotě jednoho dolaru.
V případě tokenizace by CBDC odstranily potřebu používat stablecoiny tím, že by poskytly řešení založené na blockchainu, a pomohly by tak snížit úvěrové riziko a riziko protistrany. CBDC by tedy mohly pomoci umožnit vznik finančního systému založeného na tokenizaci, což by pravděpodobně zvýšilo rychlost plateb a výměny aktiv.
Zdroj: Invesco