Euro v Česku? Premiér se mýlí, připraveni nejsme
Nejasný postoj Česka k přijetí společné evropské měny pokračuje. Nedávno jej potvrdil premiér Andrej Babiš v rozhovoru pro Harvard International Review. Na vstup do eurozóny je podle něj Česko připraveno, ale nejprve musejí proběhnout v EU reformy, které mimo jiné přimějí jižní členy k větší rozpočtové kázni. To ale není tak docela vše.
Jak naznačují čísla, na vstup Česko v současnosti připravené není, protože nesplňuje několik makroekonomických kritérií. Druhá část výroku předsedy vlády sice zní jako požadavek rozumně a oprávněně, nicméně očekávat v současnosti, kdy světové hospodářství postihla největší recese od druhé světové války (a mimořádně tvrdě dolehla na Itálii a Španělsko), reformu směřující k finanční kázni, je nesmysl.
Otázka (ne)přijetí eura má dvě základní roviny, ekonomickou a politickou. Ekonomická rovina je paradoxně jednodušší. K tomu, aby země Evropské unie přijala euro, musí splňovat definovaná makroekonomická kritéria. Jedná se o kritéria cenové stability, směnného kurzu, veřejných financí (rozpočet a dluh) a úrokových sazeb. Vývoj těchto faktorů se v členských zemích nesmí vychylovat od stanovených referenčních hodnot, které mají zajistit, že se přistupující země "naladí" na notu ostatních zemí v eurozóně.
Česká republika bez problémů dlouhodobě splňuje poslední dvě zmíněná kritéria, tedy sazby a veřejný dluh. Naopak v současnosti nesplňuje inflační požadavek, vývoj cenové hladiny u nás se podstatně rozchází s vývojem spotřebitelských cen v eurozóně. Rok 2020 bude navíc velice specifický a deficit rozpočtu dosáhne o řád vyšší úrovně, než se před krizí čekalo.
Neplnění kritéria směnných kurzů pak vyplývá hlavně z toho, že Česká republika nevstoupila do Mechanismu směnných kurzů II. (ERM II.). To však není fatální – pokud Česká republika necílí na splnění kritéria, je zjevné, že je nemusí plnit. Je možné to připodobnit k situaci, kdy na zahradě hrajete s dětmi fotbal, ale vaše hra neplní přesná pravidla fotbalové asociace.
Sečteno a podtrženo, z hlediska ekonomických kritérií momentálně připraveni nejsme. Lze však považovat za realistické, že bychom toho v průběhu několika málo let byli schopni, tedy při zkrocení inflace a návratu ke standardní výši deficitu veřejných financí.
Jinak je tomu v rovině politické, kde nebyl, není a nejspíše ani nebude opravdový zájem o přijetí eura, pokud se dramaticky nezmění nějaká proměnná, podle níž se rozhodují voliči. Česká republika patří mezi země, které se ke vstupu do eurozóny a osvojení si eura jako platidla staví velice vlažně. Průzkumy analyzující preference přijetí eura v české společnosti řadí Čechy mezi největší euroskeptiky, rozdíl v podílu odpovědí "jasné ano" a "jasné ne" je dlouhodobě přes padesát procentních bodů. V jednom z posledních systematických průzkumů CVVM z loňského roku se proti euru namísto koruny postavilo 75 % respondentů.
To předurčuje naše další (ne)směřování k euru. Je jednoznačné, že politický střed (medián voliče) leží mezi odpůrci eura. I proto se žádný vrcholný politik neodvážil přijít s jasným plánem a harmonogramem vstupu do eurozóny, a to i přes výstupy v odborných debatách – například se zástupci exportérů –, kdy stejní politici opatrně uznávají jejich argumenty pro přijetí eura.
Lze tedy předpokládat, že se o přijetí eura v Česku nebude vážně mluvit nejen do konce tohoto volebního období v roce 2021, ale nejspíše ani během následujících 4 let do dalších voleb, které by se měly konat v roce 2025.
Zdroj: TopForex
