Malý lexikon alternativních investic: Na co sázet, když nevěříte "papíru"

Zdeněk Petráň (soudní znalec a člen České numismatické společnosti): Mince

Zbohatnout lze v podstatě na čemkoli – na nemovitostech, starožitnostech i mincích –, ale musíte vědět, co a kdy kupovat nebo prodávat. A to už je otázka jisté spekulace, v tomto ohledu je to s mincemi podobné jako s burzou. Stejně tak je i u mincí například na počátku potřeba vědět, zda chci svůj kapitál rychle zpátky, nebo chci investovat dlouhodobě. Od toho se odvíjí investiční strategie. Ta by měla určitě počítat i s tím, že na trhu vedle domácích zájemců máme stále více bohatých podnikatelů ze světa; jde například o Ukrajince, ale i Číňany nebo zájemce z Dálného východu.

Ceny některých mincí stoupají jistě, ale pozvolna, na jiných lze zbohatnout celkem rychle. I když to zbohatnutí je trochu problematické, protože navyšování cen například zlatých mincí je často poháněno různými firmami, různými spekulacemi. To znamená, že lze zbohatnout, ale i prodělat. Jsou tu mince, u nichž víme, že jejich cena stoupá dlouhodobě – například antické mince, o které v nedávné době rostl zájem hlavně ve Spojených státech, v Japonsku a Číně. V Česku jsou takovým druhem investice především domácí mince, což je trend patrný zejména od roku 1989.

Těm, které tento obor zajímá, bych doporučil, aby udělali to samé, jako kdyby chtěli začít obchodovat na burze. Buď člověk obchoduje sám, nebo prostřednictvím brokera. Obecně platí, že rizika v případě mincí nejsou příliš velká, alespoň pokud se oboru věnujete a podle toho investujete. Když koupíte zlatou minci, tak na ní nikdy neproděláte. Nesmíte ji koupit příliš draho, ale pokud za ni dáte rozumnou cenu – i když třeba více, než je v tu chvíli cena zlata na trhu –, za pár měsíců nebo let bude mít stejnou cenu, jakou jste za ni dali. Dále už bude vydělávat, její cena poroste s cenou zlata.

Lucie Pilipová (majitelka Via Perfecta): (Zahraniční) nemovitosti

Myslím si, že u nemovitostí je příjemné celkové zhodnocení zhruba 10 až 15 %. To jde u trhů, které šly v určitém období hodně nahoru. Běžný je růst kolem 5 %. My jsme některé vlastní investice zhodnotili až o 50 %, ale tam už to bylo s jistou dávkou rizika. Ta jsou v případě nemovitostí různá. Jedním z nich je finanční, které si málokdy nezkušení investoři uvědomují. Zapomínají, že je potřeba brát v potaz kurz měny, cenu peněz, úroky a tak dále. Druhou věcí je pak vývoj trhu – nikdo neví, jakým směrem se vydá. Existují určité signály, ale vždy vás něco překvapí.

Ať investujete do čehokoli, je potřeba diverzifikovat. Podle mě je vhodné koupit něco na domácím trhu a k tomu přidat zahraniční investice. Jinými slovy, pokud se jako český investor rozhodnu diverzifikovat, určitě bych zakoupila nějakou nemovitost v České republice, která je pro mě zajímavá a má potenciál zhodnocení, a zbytek prostředků bych zainvestovala do zahraniční nemovitosti. Tam záleží na tom, o co investorovi jde. Pokud chce nemovitost sám používat, případně ji jednou zpeněžit – bere ji tedy jako jakousi dlouhodobou investici –, asi bych zvážila nějakou evropskou destinaci.

Člověk si nejprve musí uvědomit, proč investici dělá, tedy za jakým účelem nemovitost kupuje. Chce ji zejména pro vlastní potřeby, nebo k realizaci zisku ve střednědobém, případně krátkodobém horizontu? Dále musí zvážit, zda chce dům, nebo raději byt. Dům sice znamená větší svobodu, ale také mnohem větší zodpovědnost. No a zatřetí, investor si musí uvědomit, jaké má zdroje financování, v jaké měně má své úspory, a co je pro něj právě proto nejzajímavější.

Ivo Dvořák (nezávislý sommelier): Víno

Asi jsou pryč doby, kdy investice do určitého druhu vína znamenala v prvních pěti letech zhodnocení o 25 %. V ne úplně vzdálené minulosti – kupříkladu v roce 2005 šlo o vína z oblasti Bordeaux – šlo udělat podobně dobré investice. Nicméně míra rizika, které nesou ostatní nebo průměrné ročníky, je také celkem vysoká. Riziko je možná menší než při investování na kapitálových trzích, do akcií, ale stejně tak, jako má běžná burza své blue chips, své nejlepší akcie, má je i trh s víny. V jejich případě je potřeba počítat s poměrně vysokou vstupní investicí.

Pokud člověk bude ochoten zainvestovat do kolekce, kterou nebude mít hned doma, může správným načasováním vydělat několik desítek procent; 10, 20, ve výjimečných případech i 30 %. Ale to jen díky tomu, že si na to víno dva a více let počká; ochutná jakýsi polotovar a řekne si, že to jednou bude dobré víno. Víno přitom na trh uvádí obchodník, od kterého všichni ostatní nakupují. Osoba, která zainvestovala do vína a která nemá svoji distribuční síť, samozřejmě jen stěží zrealizuje prodej za cenu, o níž se v souvislosti s daným ročníkem a vínem mluví.

Pokud by někdo měl o investice do vína zájem, doporučil bych mu, aby si určitě nejdříve promluvil s někým, kdo se jimi zabývá. Ono to není jednoduché, chce to prostor, čas a celkem souvislou a soustavnou péči; aby se dotyčnému nestalo, že se utrhne a řekne si, že "teď zainvestuje". To je jako sednout si do formule a vyrazit bez tréninku a průpravy na soutěžní okruh – asi se v první zatáčce vybourá. Zadruhé, chce to sestavit si nějaký finanční plán. Je totiž potřeba se smířit s tím, že se s penězi zainvestovanými do vína na čas rozloučí, že je nebude mít okamžitě k dispozici.