Témata a myšlenky, které budou formovat příští dekádu

Soukromý vs. veřejný sektor

Kapitálové trhy nefungují. Firmy sice dosahují zisků, ale neinvestují. Rozdíly mezi bohatými a chudými se rozšiřují a mladí lidé mají problém se uplatnit. Podle Mariany Mazzucatové, ekonomky a zakladatelky UCL Institute for Innovation and Public Purpose, je to dáno mimo jiné tím, že spolupráce veřejného a soukromého sektoru nefunguje tak, jak by měla. V minulosti nás výzkum a vývoj financované z veřejných zdrojů pomohly dostat do vesmíru a položily základy věku počítačů a internetu. Pokud toto spojení nebude opět fungovat, zpomalí podle Mazzucatové inovace, růst i zisky firem budou stále horší a nerovnost se bude zvýrazňovat.

Veřejný sektor podle ní má fungovat jako investor první instance, který může investovat do nejistých oblastí s vysokou kapitálovou náročností. V budoucnu to ale bude vyžadovat přepracování systémů správy veřejného i soukromého sektoru a jejich vztahu.

Za ideální příklad spolupráce veřejného a soukromého sektoru Mazzucatová považuje lety na Měsíc. "Apollo nebyla levicová nebo pravicová mise. Rozhodně se to týkalo veřejného i soukromého sektoru. Je to zásluha mnoha společností, jako byly Honeywell, Motorola, General Electric, ale samozřejmě s obrovskou podporou a vedením NASA a vlády. To je druh spolupráce, který potřebujeme," říká Mazzucatová.

Paul Collier, profesor ekonomie na Oxfordské univerzitě, si myslí, že je zodpovědností firemního sektoru, aby udržel funkční ekonomiku a doslova "zachránil kapitalismus". Firmy by měly plnit funkci morálních pilířů společnosti, jako to činily v minulosti. Od 70. let, kdy Milton Friedman přišel s tím, že jediným cílem firem je generování zisku pro akcionáře, se to však změnilo (zejména v západním světě). Dnes je tedy na firmách, aby změnily svou kulturu a priority, aby se šéfové společností přiblížili svým zaměstnancům a přinesli pro to hmatatelné osobní oběti.

"Neexistuje žádný automatický režim, který může zachránit společnost, musíme to udělat sami. Je to naše odpovědnost pokaždé, když sejdeme z cesty. Tentokrát to trvá dlouho, je to zdlouhavé, a když se nám to nepodaří napravit, zanecháme svým dětem společnost v opravdu špatném stavu. Je to odpovědnost nás všech. A čím jsme v systému na vyšší pozici, tím je i naše odpovědnost větší," říká Collier.

Stablecoin

Využívání blockchainu ve finančních službách sice vedlo ke vzniku měn, jako jsou bitcoin nebo ethereum, jenže jejich neefektivnost, výkyvy hodnoty, nejistota s nimi spojená nebo složité využití v běžném životě jim neumožňují nahradit klasické měny. Další fází mohla být libra od Facebooku, ale tu opustily některé firmy, které ji měly podporovat. Zlatý standard v kryptosvětě tak stále neexistuje. Klaus Schwab, zakladatel a šéf Světového ekonomického fóra, si však myslí, že příští stabilní kryptoměnu, respektive novou formu nadnárodní měny, by mohly pomoci vytvořit samotné centrální banky.

Hlavním cílem takové měny by ale mělo být zejména zapojení těch lidí do finančního systému, kteří nyní stojí mimo. "Hlavním cílem takové měny není New York, Londýn, Singapur nebo Tokio, kde má většina lidí k dispozici dostatek způsobů, jak podnikat a převádět peníze. Jde zejména o pomoc těm, kteří jsou mimo bankovní systém v zemích, jako jsou Indie, Indonésie, Etiopie nebo KLDR. Stablecoin by mohl být nástrojem, jak rozšířit finanční systém po celém světě. Představoval by novou úroveň peněz," míní Schwab.

Data a lidská práva

Osobní data a jejich bezpečnost jsou jedním z nejožehavějších témat současnosti. Richie Etwaru, zakladatel a šéf společnosti Hu-manity.co, si myslí, že 31. základním lidským právem (30 jich je zakotveno ve Všeobecné deklaraci lidských práv OSN z roku 1948) by mělo být vlastnictví vlastních údajů o zdravotním stavu. Lidé často musejí poskytovat svá data, s nimiž pak mohou firmy nebo obchodníci (na základě souhlasu) manipulovat, případně obchodovat. Podle Etwarua by mělo dojít ke změně, kdy by si společnost data nekupovala (respektive nezískávala souhlasem), nýbrž jen půjčovala na omezenou dobu.

Jedním z největších problémů je následné sdílení dat společnostmi. "Problém důvěry se zhoršuje s každým dalším článkem dodavatelského řetězce. Osobní údaje se sdílejí s policií, vládou nebo zdravotní pojišťovnou, která pak modifikuje pojistné podmínky v pojistné smlouvě. Ekosystém obchodních partnerů musí být důvěryhodnější a transparentnější, aby nedocházelo k odcizení dat spotřebitelů," míní Etwaru.

Ještě dále by zašel Christopher Tonetti, ekonom a profesor na Stanford Graduate School of Business. Podle něj by měli spotřebitelé svá data nejen vlastnit, ale také mít možnost je prodávat. Na našich osobních datech se přiživují firmy jako Google nebo Facebook, a je tedy logické, že tuto možnost by měli mít samotní lidé, kterých se to týká. Tento systém by podle něj chránil soukromí a pomohl budovat inovace v obchodních vztazích, což platí zejména pro technologické giganty, jež by se musely vzdát současného výhodného postavení.

Nejde mu o to, aby firmy nemohly používat osobní data svých klientů, ale také podle něj není dobré, když si s nimi dělají, co chtějí. "Spotřebitelé, kteří vlastní svá data, dostanou to nejlepší z obou stran. Mohou chránit své soukromí, pokud se tak rozhodnou. Nebo mohou prodávat svá data mnoha firmám současně, což povede k inovacím a zlepšování kvality," říká Tonetti.

K datům se tak mohou dostat i firmy, které k nim nyní nemají přístup, což může mít pozitivní vliv na inovace ve zdravotnictví i dalších oborech. Prodej dat by mohl probíhat prostřednictvím zprostředkovatelů, se kterými by klienti mohli sdílet ta data, které jsou ochotni prodávat. Asi největší neznámou současnosti je regulace, ale také ocenění takových dat. Firmy, které je nyní mají k dispozici, je mají většinou zadarmo, takže není úplně jasné, kolik by za ně v budoucnu byly ochotné zaplatit.

Zdroj: Fortune