Na zemědělskou půdu nelíčí cizinci, ale developeři

Ačkoli zemědělci z Agrární komory ČR tvrdí, že novela devizového zákona umožňující od příštího roku prodej státní zemědělské půdy cizincům znamená pro tuzemské zemědělství další katastrofu, lze velmi důvodně předpokládat, že právě tato novela nebude mít na strukturu vlastnictví půdy, její cenu a na samotné zemědělství příliš velký vliv.

Naopak, liberalizace trhu s půdou může ČR při současných jednáních o budoucí podobě Společné zemědělské politiky (SZP) EU po roce 2013 využít jako krok, který lze "vyměnit" za nějakou formu zlepšení podmínek našich zemědělců v reformě SZP. Hlavní však je, že ve své podstatě není v České republice prakticky co a komu prodávat.

Cizinci přitom, pokud to byl jejich zájem, na zemědělské půdě v ČR již stejně v současné době podnikají, a jejich role je víceméně marginální. Podle analýzy Ústavu zemědělských a ekonomických informací (ÚZEI) hospodaří farmy stoprocentně vlastněné cizinci v současné době u nás jen na 28 597 hektarech. Podle ÚZEI působí v ČR celkem 201 zemědělských podniků zahraničních vlastníků a dalších 177 podniků, které jsou ve spoluvlastnictví občana ČR a cizince.

Cizinec mimo Unii nakoupí snáz

Kupodivu lepší podmínky proti občanům EU mají občané některých zemí, které nejsou členy unie. Oficiálně v současné době nemohou cizinci (občané EU) nakupovat zemědělské a lesní pozemky, respektive mohou je nakupovat, pokud mají v ČR trvalý pobyt tři roky a jsou registrovaní v evidenci zemědělců. Ale například Ukrajinec nebo Vietnamec si může koupit zemědělskou půdu již pouze za podmínky, že má v ČR trvalý pobyt, tedy i méně než tři roky a bez nutnosti evidence.

Společně vlastněné podniky hospodaří na 201 063 hektarech půdy a s výjimkou Královéhradeckého kraje (10,5 procenta) nepřesahuje nikde podíl takto obhospodařované půdy deset procent. Pro ilustraci je potřeba dodat, že v ČR je zhruba 3,7 milionu hektarů zemědělsky obhospodařované půdy.

Cizinci nakoupili od občanů ČR

Zemědělci nicméně tvrdí, že skrytě vlastní cizinci v ČR možná až třetinu půdy. Odvolávají se přitom na princip "bílých koní", kdy cizinci nakoupili půdu prostřednictvím občanů ČR – fyzických osob, které jsou vlastníky půdy pouze formálně do doby, než se vlastnictví na základě novely devizového zákona ujmou praví majitelé. Reálná evidence takových vlastníků však neexistuje, například i proto, že v ČR jsou zatím pouze na třinácti procentech pozemků provedeny komplexní pozemkové úpravy, které vlastnictví pozemků podchycují.

O co více by však měli zemědělci pravdu, o to méně by byla novela devizového zákona významná. A pokud by přitom cizinci v ČR skutečně větší podíl půdy vlastnili, je vhodné jednoznačně říci: Za tento stav si můžeme sami. K půdě se totiž dosud mohli cizinci dostat jen tak, že ji nakoupili, ať již jakýmkoli způsobem, od občanů ČR. A to zřejmě ne od zemědělců, protože ti hospodaří téměř z 90 procent na "cizím", tedy na pozemcích jiných vlastníků.

To je důsledkem zestátnění půdy a zpřetrhání vlastnických vazeb k ní v polovině minulého století, což ve svém důsledku vede k současnému téměř nulovému vztahu vlastníků ke svému majetku. A nejen vlastníků, ale i samotných zemědělců. Přestože totiž stát umožnil tuzemským farmářům dlouho před novelou devizového zákona půdu na až třicetileté splátky výhodně nakupovat, zájem ze strany zemědělců byl dosud žalostný. Podle všeho nejen kvůli nedostatku peněz.

To však v praxi znamená, že i kdyby ČR prodloužila oficiální moratorium na nákup půdy cizincům, naši zemědělci by půdu stejně nenakupovali. V zásadě tak není co chránit. Rozhodně ne v případě státní půdy, které je stejně málo, a navíc je k dispozici většinou již jen v příhraničních oblastech, což není zas tak atraktivní.

Už vůbec pak nemůže stát ovlivnit chování vlastníků při prodeji privátní půdy za situace, kdy předlistopadový režim v lidech téměř zlomil něco jako národní hrdost, takže českou půdu řada z nich prodá prostě nejlepší finanční nabídce.

Jenže i to se již v řadě případů stalo a novela na tom nemůže nic změnit. I když se zdá, že alespoň v případě českých potravin začínají lidé skutečně tuzemskou produkci preferovat a alespoň v této oblasti se nějaká hrdost přece jen vrací.

Pokračování článku najdete na serveru Českápozice.cz