Investice do umění: Muži na to jdou jinak než ženy

Rozdíl v postoji k investování do umění je mezi muži a ženami zhruba následující:

1. Ženy krásou zdobí SEBE, aby se mužům líbily;

2. Muži se krásou obklopují, aby si zpříjemnili život.

Tím dochází k tomu, že se při nákupu uměleckého díla muži rozhodují v okamžiku, kdy je dílo nějak osloví.

Ženy naopak začnou kalkulovat a přemýšlet, co tomu řeknou ostatní, a především zda se dílo bude hodit do stávajícího interiéru. To zkrátka "chlap neřeší", dílo je pro něj zvláštní solitér, který nemusí mít aspekty interiérového doplňku, musí jen vyniknout a zazářit a ukázat vkus a bohatství majitele.

Když má muž k dispozici dostatečný výběr kvalitních děl, určitě se pro některé rozhodne. U žen to platí jen v případě úspěšných podnikatelek, které jsou na samostatné rozhodování zvyklé.

Často tak za mnou přijde pár s úmyslem koupit umělecké dílo. Muž má vybráno hned, který ze svého rozhodnutí neustoupí. Stává se, že se ženě líbí něco jiného – a muž je svolný tak akorát ke kompromisu, že koupí obojí.

Samostatně kupující muž odjíždí zpravidla s uměleckým dílem pro sebe a vědom si toho, že šlo pouze o jeho rozhodnutí, kupuje ještě něco, aby se to líbilo partnerce. U samostatně nakupující ženy převyšuje hledisko zařízení interiéru, což ji dostává do jiného vztahu k danému dílu.

Takový je, z mé zkušenosti, rozdíl v přístupu k nákupu uměleckých děl mezi muži a ženami. A podobně se liší i jejich názory na umění kupované jako investice.