Roubini: 750 miliard eur Evropu nezachrání

Záchranný balíček pro Řecko a ostatní postižené evropské ekonomiky pomohl americkým akciím. Index Dow Jones si v pondělí připsal 405 bodů a zaznamenal nejsilnější intradenní růst od března minulého roku.

"Balíček sice v krátkodobém horizontu zabránil dalšímu poklesu světové ekonomiky, ovšem z dlouhodobého hlediska se dá říct, že politici pouze odsunuli problém o pár měsíců," podotýká Roubini.

Ani zhruba jeden bilion dolarů (750 miliard eur) nestačí na vyřešení všech problémů, se kterými se v současnosti Evropa potýká.

Nouriel Roubini k tomu dodává: "Všechny peníze ze záchranného balíčku jsou určeny zemím, které mají před sebou masivní fiskální reformy, v tomto případě úsporné programy. To znamená méně pracovních míst ve veřejném sektoru a pro ty, kteří pracovat budou, samozřejmě menší platy."

A to není vše. Společně s úbytkem pracovních míst se zvýší daně, což podle Roubiniho roznítí v zasažených státech takové nepokoje, jaké nebyly dlouho k vidění.

Příkladem jsou Atény, kde si nepokoje vyžádaly dokonce oběti na životech. Jen těžko si lze představit, že se podobná davová agrese projeví naplno v Římě, Lisabonu, Madridu a Dublinu.

Krátkodobá pomoc

Zvyšování daní a snižování vládních výdajů v zemích PIIGS (Portugalsko, Itálie, Irsko, Řecko, Španělsko) by mělo pomoci zmírnit krátkodobý dopad krize. Jak již bylo řečeno, opatření mohou ve svém důsledku s velkou pravděpodobností vést k další recesi. Jedním z důvodů, proč se eurozóna, potažmo Evropská unie, dostala do této situace, je fakt, že několik evropských zemí bylo schopno konkurovat globální ekonomice.

Příkladem úspěšné země je Německo. Tomu však trvalo 15 let, než se mu podařilo restrukturalizovat soukromý sektor tak, že náklady na pracovní sílu klesly dost na to, aby konkurovaly v globálním měřítku.

Řecko, Portugalsko a Španělsko čekají roky tvrdé práce, než se dostanou na úroveň, která nebude svými dopady ohrožovat globální, a především pak evropskou ekonomiku. Jedním z důvodů, proč se eurozóna, potažmo Evropská unie, dostala do této situace, je fakt, že několik evropských zemí bylo schopno konkurovat globální ekonomice.

Příkladem úspěšné země je Německo. Tomu však trvalo 15 let, než se mu podařilo restrukturalizovat soukromý sektor tak, že náklady na pracovní sílu klesly dost na to, aby konkurovaly v globálním měřítku.

Řecko, Portugalsko a Španělsko čekají roky tvrdé práce, než se dostanou na úroveň, která nebude svými dopady ohrožovat globální, a především pak evropskou ekonomiku. Jedním z důvodů, proč se eurozóna, potažmo Evropská unie, dostala do této situace, je fakt, že několik evropských zemí bylo schopno konkurovat globální ekonomice.

Příkladem úspěšné země je Německo. Tomu však trvalo 15 let, než se mu podařilo restrukturalizovat soukromý sektor tak, že náklady na pracovní sílu klesly dost na to, aby konkurovaly v globálním měřítku.

Řecko, Portugalsko a Španělsko čekají roky tvrdé práce, než se dostanou na úroveň, která nebude svými dopady ohrožovat globální, a především pak evropskou ekonomiku. Jedním z důvodů, proč se eurozóna, potažmo Evropská unie, dostala do této situace, je fakt, že několik evropských zemí bylo schopno konkurovat globální ekonomice.

Příkladem úspěšné země je Německo. Tomu však trvalo 15 let, než se mu podařilo restrukturalizovat soukromý sektor tak, že náklady na pracovní sílu klesly dost na to, aby konkurovaly v globálním měřítku.

Řecko, Portugalsko a Španělsko čekají roky tvrdé práce, než se dostanou na úroveň, která nebude svými dopady ohrožovat globální, a především pak evropskou ekonomiku. Jedním z důvodů, proč se eurozóna, potažmo Evropská unie, dostala do této situace, je fakt, že několik evropských zemí bylo schopno konkurovat globální ekonomice.

Příkladem úspěšné země je Německo. Tomu však trvalo 15 let, než se mu podařilo restrukturalizovat soukromý sektor tak, že náklady na pracovní sílu klesly dost na to, aby konkurovaly v globálním měřítku.

Řecko, Portugalsko a Španělsko čekají roky tvrdé práce, než se dostanou na úroveň, která nebude svými dopady ohrožovat globální, a především pak evropskou ekonomiku. Jedním z důvodů, proč se eurozóna, potažmo Evropská unie, dostala do této situace, je fakt, že několik evropských zemí bylo schopno konkurovat globální ekonomice.

Příkladem úspěšné země je Německo. Tomu však trvalo 15 let, než se mu podařilo restrukturalizovat soukromý sektor tak, že náklady na pracovní sílu klesly dost na to, aby konkurovaly v globálním měřítku.

Řecko, Portugalsko a Španělsko čekají roky tvrdé práce, než se dostanou na úroveň, která nebude svými dopady ohrožovat globální, a především pak evropskou ekonomiku.