Zlato, zlato, vrať se ke mně! Lekce o zlatých rezervách jako na dlani

V posledních týdnech a měsících hýbou investorským světem zajímavé zprávy o tom, že se Německo chystá repatriovat své zlato ze zahraničí, kde má uloženu více než polovinu svých zlatých rezerv. A není samo, kdo chce své zlato zpátky. O repatriacích zlata ze strany několika zemí se mluví již poměrně dlouho, Německo je ale zatím asi nejvíce diskutovanou zemí, která k tomuto kroku přistoupila. Jednak z důvodu své významnosti, jednak kvůli poměrně velkému množství zlata, které má uloženo mimo své území.

Německo následuje Venezuelu

Jednou z prvních zemí, jež k tomuto kroku přistoupily, byla Venezuela, která (respektive její prezident) nemá se západními zeměmi nijak přátelské vztahy. Již loni pak většinu svých zlatých rezerv uložených v zahraničí dopravila domů, přičemž několik desítek tun ponechala v zahraničí kvůli finančním transakcím. I když kromě zlata v tomto případě šlo také o propagandu prezidenta, na cenu kovu měl tento krok poměrně výrazný vliv, i když pouze krátkodobý.

V průběhu posledních měsíců se ale objevily další země, které něco podobného zvažují, případně již v tomto směru podnikají nezbytné kroky. Často je zmiňován Ekvádor, jehož vláda požaduje od centrální banky stažení třetiny zlatých zásob v zahraničních trezorech. Rovněž Indie, kde má zlato poměrně velkou tradici nejen jako platební prostředek, požaduje (respektive její nejvyšší soud) po centrální bance, aby dodržovala podmínku o nutnosti držet 85 % zlatých rezerv na domácím území (když se zjistilo, že téměř polovina z více než 557 tun je držena v zahraničí).

Po repatriaci zlata se volá také v Nizozemsku, které drží pouze kolem 10 % z 612 tun doma, zbytek pak v Londýně, Kanadě a v USA, své zlato z New Yorku chce stáhnout také Švýcarsko, o repatriaci zlata z Londýna se jednalo také v rakouském parlamentu. Všechno zlato (něco přes 14 tun) ze skladů londýnské JPMorgan pak plánuje stáhnout Státní ropný fond Ázerbájdžánu, který nakupuje zlato od února 2012.

Skutečná hrozba, nebo jen konspirační teorie?

I když jde v některých případech pouze o vlastníky relativně malého množství zlata, rychlost, jakou se tento trend rozšiřuje, vyvolává otázky a znepokojení. Stahování zlata může být následkem rostoucí nedůvěry na finančních trzích, na druhou stranu může jít pouze o konspirační teorie, přičemž tato vlna repatriací nemusí znamenat nic zlého.

V minulosti bylo pro mnohé země výhodnější držet zlaté rezervy mimo své území, dnes již však tato potřeba není tak markantní. Země se prostě jen snaží dostat své rezervy zpět, aby nad nimi měly plnou kontrolu. Pokud jde pouze o ekonomické hledisko, může být vše v pořádku, problém nastane, pokud jde o pohnutky politické, hnané ztrátou důvěry a končící konflikty.

V souvislosti s tím se stále častěji mluví o tom, že USA, nebo Velká Británie, které drží velkou část zahraničních zlatých rezerv, mohou v případě vyhrocené situace toto zlato odmítnout vrátit jeho původním majitelům.

Německo již v roce 2011 zmenšilo své rezervy držené v Londýně o téměř tisíc tun a v nejbližších několika letech plánuje opět výrazně omezit své zahraniční rezervy přesunem zlata domů. Přes všechna očekávání ale nebude přesun zlata z USA a Francie do Německa tak významný, jak to nejprve vypadalo. Rezerv držených v Londýně (445 tun) se přesun nebude týkat vůbec, z USA se nakonec vrátí do Německa pouze 20 % z celkového množství drženého newyorským Fedem (300 z 1 500 tun). 374 tun se přesune z Paříže. Německo tak bude držet na svém území polovinu svých zlatých rezerv.

Pokračování článku najdete na serveru Investujeme.cz

Co je v trezoru, to se počítá: Světová repatriace zlata

O repatriaci zlata se poslední dobou psalo docela často. Rozhodl jsem se trochu pošťourat v tom, jaký přístup k dané problematice mají různé země. Nedávno se k situaci ohledně repatriace zlata ve svém vysílání vyjádřila i stanice CNBC. Podle ní není rozhodující, zda v trezoru je skutečně zlato, ale to, co máte v účetnictví. To snad ani nemá cenu komentovat. Takže raději k jednotlivým zemím.