Co potřebuje současná Evropa?

Digitální revoluce, Průmysl 4.0 (a vše, co s technologiemi souvisí), změny ve struktuře a mentalitě pracovního trhu – posun generací Y a Z do vedoucích pozic –, nutnost změny podstaty "veřejného sektoru", klimatické změny a jejich dopad na energetiku a infrastrukturu, globální redistribuce vlivu mezi "západní" civilizací a společenskými řády, které se našemu exportu demokracie vzpouzejí – to je jen několik zásadních fenoménů definujících současnost.

Neschopní vůdci Evropy

Ukázkou potřeby leadershipu nového typu je Evropská unie. Model, který se naplnil a přežil. EU je blahobytná, lenivá, ovládaná mechanismy tak složitými, že s bídou obstojí jen v obdobích stability a prosperity. Příliš korektní, vláčená lidmi bez kontaktu s realitou, pseudovůdci, kteří pojmům "evropské vize a hodnoty" nejsou schopni dát konkrétní obsah, kteří (snad) dokáží vymyslet všelijaké strategie, ale už je neodřídí. Pseudovůdci, kteří utíkají k malichernostem a kritická rizika "okecávají" a nechávají bobtnat.

Realitou EU je skutečná moc v rukou nejsilnějších z lokálních politiků, vnitřní nesoudržnost a neschopnost s ní pracovat, rozpor mezi deklarovanými dutými frázemi hodnot a skutečnými zájmy obyvatel, to vše ve vatě početného úřednického aparátu. Optikou byznysu je EU korporací, která nemá jasnou vizi, vrcholové vedení tápe a je znesvářené, strategie jsou jen na papíře a vůbec neladí s reálnou firemní kulturou.

Zmínil jsem potřebu leadershipu nového typu. Je charakteristický pěti rysy.

• V první řadě odvahou. Odvahou jít k podstatě věci a odvahou konat. Odvahou dát důvěru schopným lidem na nižších úrovních řízení.
• Dále inovativností. Staré recepty, struktury a klišé jsou mrtvé.
• Do třetice projektovým myšlením. Koncept trvalé udržitelnosti čehokoli (EU nevyjímaje) je mincí o dvou stranách – silných idejí a vizí na jedné straně, akčností, rychlostí a schopností hbitě doručit efekty na straně druhé. To považuji za podstatu projektového myšlení.
• Čtvrtým rysem nového leadershipu je otevřenost, především partnerstvím a aliancím. Čím více konfrontační je prostředí, tím úspěšnější je ten, kdo umí spolupracovat.
• Pátým rysem je důraz na jednoduchost. Fungují jen jednoduché věci. Ohánění se komplexností, složitostí a systémovostí bývá projevem bezradnosti, zbabělosti, strategické impotence, případně všeho dohromady. V důsledcích pak ztrátou klíčových aktiv – času a důvěry rozhodujících spoluhráčů.

Nic nového?

Že odvaha, inovativnost, projektové myšlení, otevřenost (spojenectvím) a důraz na jednoduchost nejsou v leadershipu ničím novým? Snad je to opravdu jen návrat ke kořenům role vůdců. To ale nic nemění na tom, že jsou to ingredience zásadní pro úspěch lídrů v době, jako je ta dnešní.

Na jaké priority by se "nový evropský leadership" mohl zaměřit? Nejsem politolog, a nebudu se proto pouštět do úvah o tom, jak zrestrukturalizovat politicko-úřednický aparát. Podržím se byznysu. Tomu evropskému by svědčila pozornost věnovaná těmto klíčovým rozvojovým oblastem.

• Podpora lokální ekonomiky – Znamená to spolupráci veřejného a podnikatelského sektoru na co nejnižší regionální úrovni. Více klidu pro malé a střední firmy. Záměrně neříkám větší podpora, stačí nechat je na pokoji a co nejméně jim komplikovat život.
• Více pozornosti inovacím a startupům – Jde o exkluzivní evropské investiční artikly. Smysluplné investování "evropských peněz", místo dotování kdejaké obskurnosti investice do bezpečnosti, infrastruktury, vzdělání a inovací.
• Větší zapojení silných evropských firem do globálních rozvojových projektů – Tím větší zasíťování a propojení s dalšími světovými hospodářskými centry a tahouny.

Budoucnost Evropy je v rukou lidí, kteří se lídry teprve stávají. Kéž jsou to lidé s odvahou i rozvahou.

Autorem textu pro dubnový Měsíčník EU aktualit vydávaný EU Office České spořitelny je Luděk Pfeifer, partner ve společnosti M.C.Triton.