Evropské banky balancují na okraji propasti
Jak jsou na tom evropské banky? Howard Davies, bývalý šéf britského Úřadu pro finanční služby a bývalý viceguvernér britské centrální banky, v rozhovoru pro BBC uvedl, že se obává toho, že francouzskou vládu čeká v řádu týdnů rekapitalizace tamních bank s pořadovým číslem dvě.
Paniku na trzích dočasně uklidnilo prohlášení BNP Paribas o tom, že nemá problémy se svým financováním, stejně jako razantní popření toho, že by byly zapotřebí státní intervence.
Situace na trzích však není dobrá. Například Itálie stále platí ze svých dluhopisů nejvyšší úroky od doby, kdy přijala euro.
Státní zadlužení jednotlivých zemí eurozóny doslova devastuje evropský bankovní systém. Největší expozici v dluzích periferních ekonomik mají francouzští bankovní giganti BNP Paribas a Société Générale. V ohrožení však nejsou jen banky eurozóny, nákaza se přenesla i na britské banky.
Situace BNP Paribas
| expozice ve státních dluzích | |||||
|---|---|---|---|---|---|
| eurozóna celkem | 75 miliard eur (zhruba 6 % aktiv) | ||||
| Řecko | 14 miliard eur | ||||
| Itálie | 21 mld. EUR | ||||
Další dvě francouzské banky - Société Générale a Crédit Agricole - mají podobnou expozici.
Celkově drží francouzské banky 56 miliard v řeckých státních dluhopisech. Doposud odepsaly zhruba 20 % řeckého dluhu. Stále se však zvyšuje pravděpodobnost toho, že se Německo postará o vyloučení Řecka z eurozóny, což by znamenalo, že by se jeho dluhopisy staly téměř bezcennými.
Řecko už si na trhu prakticky půjčovat nemůže, a tak se jeho bankovní systém hroutí. Evropa by se měla konečně začít vážně připravovat na nejhorší. Pokud se hrozba defaultu rozšíří i na další státy eurozóny, čeká evropské banky masivní vlna odepisování.
Odkud vítr vane?
Jak je vůbec možné, že evropské banky nashromáždily tolik státních dluhopisů problémových zemí? Nemohou za to tak úplně samy. Jde o důsledek snahy regulátorů, kteří přiměli banky pro případ krize navyšovat objem likvidních prostředků, přičemž státní dluhopisy byly donedávna považovány za likvidní a bezpečná aktiva.
Regulace tak vládám prakticky umožnila financovat rostoucí deficity. Napáchala zkrátka více škody než užitku. Místo toho, aby regulátoři pomocí nových pravidel zamezili opakování krize, dali vzniknout další. Bankovní krize, která se transformovala v dluhovou krizi států, se po čase vrací jako bumerang.
Politická paralýza Evropy
Prodejní tlak přišel do evropského bankovního sektoru ze zámoří, kde američtí investoři a věřitelé odmítli nadále nečinně přihlížet tomu, jak se starý kontinent neumí vypořádat se zásadními problémy. Místo toho, aby se politické autority snažily o seriózní řešení, jsme spíše svědky neustálého popírání a zlehčování kritické situace, případně svalování viny na druhé.
Martin Lobotka (ČS): Za současnou paniku na trzích mohou politici
Když vypukla bankovní krize, Evropané ji označili za ryze anglosaský problém. Na přelomu let 2008 a 2009 sice došlo k určité rekapitalizaci francouzských a německých bank, ne však v takové míře jako v Británii nebo v USA. Do roka pak francouzské banky zvládly velkou část státní podpory splatit. Zdálo se, že je krize zažehnána.
Popíráním toho, že je něco špatně, jsme již zažili. Americké banky před třemi lety uklidňovaly celý svět, že mají dostatečné rezervy a nemají problém se špatnými úvěry, podobně jako dnes BNP Paribas. Bohužel tyto výroky neodpovídají tomu, jak situaci hodnotí finanční trhy.
Ohromné množství evropských termínových kontraktů splatných v prvním čtvrtletí 2012. Nikdo neví, co se stane, pokud pak ECB nezvládne vyřešit finanční potřeby bank a trhy odmítnou splatné závazky nahradit novými.
Francouzské a německé banky dospěly do bodu, kdy se za ně musí postavit stát. Čím dříve se to stane, tím dříve bude moci dojít k rozsáhlejšímu programu restrukturalizace dluhů problémových ekonomik, a následně i k obnovení udržitelného ekonomického růstu v Evropě.
Kolik potřebují evropské banky?
Zdroj: Telegraph
