Železná pravidla akciového trhu

Pokud by trhy neměly žádná pravidla, nemělo by v podstatě smysl jejich fungování jakkoli studovat. Ale i když se trhy často vyvíjejí úplně jinak, než bychom si představovali nebo než předtím odhadovali ti, kteří se věštěním v různě sofistikované podobě živí, některé věci platí. Sice na nich rovnou nevyděláte, ale když si je uvědomíte, alespoň do té finanční divočiny nevyrazíte úplně neozbrojení.
Na akciových trzích neexistují žádná univerzální, stoprocentně fungující pravidla. Kdyby něco fungovalo pokaždé, dělali by to všichni a investování by bylo snadné. Tedy vlastně ne, bylo by nemožné, protože kdyby všichni chtěli ve stejnou chvíli nakupovat, nikdo by neprodával, takže by trh jako takový v podstatě přestal existovat. To, že nic neplatí vždy, ale neznamená, že to neplatí nikdy. A i když budoucnost není kopií minulosti, určité vzorce se opakují a mohou investorům pomáhat. Co tedy mít na paměti?
1. Volatilita se vrací k průměru: Na trzích se střídají bouřlivá a klidná období. Vysoká volatilita dříve či později vystřídá tu nižší a naopak. Trh by bez těchto výkyvů nebyl tím, čím je, tedy rizikem a příležitostí zároveň. Dobré časy končí těmi špatnými, ale ty špatné pak naštěstí také netrvají věčně.
2. Vyplatí se nakupovat, když trh padá: Velké propady cen akcií jsou pro dlouhodobé investory příležitost. Nižší ceny a valuace a vyšší dividendové výnosy, to všechno jsou podmínky pro lepší budoucí zhodnocení. Ne, není možné spolehlivě odhadnout cenové dno, trh může vždycky spadnout ještě níže. Ale z historického hlediska byly právě krize nejlepšími obdobími pro vstup na trh. A kdyby se trh už nikdy neměl odrazit výše, problém by nejspíše nebyl investiční, ale civilizační, přičemž peníze by ani zdaleka nebyly tou největší starostí.
3. Diverzifikace je nejlepší ochrana proti dopadům extrémních událostí: Jen malá část akcií zajišťuje většinu dlouhodobých zisků, zatímco velké množství titulů ztrácí na hodnotě a už se nikdy úplně nezotaví. Trhy některých zemí stagnovaly třeba i desítky let. Proto je rozložení investic napříč regiony, sektory, velikostmi firem a počtem titulů nejúčinnější obranou proti katastrofálním ztrátám. Diverzifikace sama o sobě nezaručí skvělé výsledky, oproti největším tržním vítězům dokonce logicky znamená výraznou podvýkonnost, zvyšuje ale šanci přežít a zůstat na trhu. A to je dlouhodobě klíčové.
4. Největší výhodou investora může být jeho přístup, ne data: Schopnost zvládat vlastní emoce a držet se plánu je důležitější než jakýkoli přístup založený čistě na datech. Trh přechytračit nedokážete, ale můžete se snažit alespoň nepodrazit sami sebe svými unáhlenými rozhodnutími.
5. Trh se občas musí propadnout: Krize nejsou chyba systému, ale jeho součást. Bez občasné bolesti by neexistovaly dlouhodobé zisky. Propady ochlazují přehřáté valuace, testují trpělivost investorů a nabízejí příležitosti těm, kteří si udrží disciplínu.
6. Trh je těžké překonat: Jsou lidé, kteří to dokážou, ale většina investorů nikoli. Určitě ne dlouhodobě. Statistiky ukazují, že většina aktivně spravovaných fondů dlouhodobě zaostává za indexy. To je důvod, proč se tak rozmáhá takzvaně pasivní investování. Neznamená to, že porážet trh je nemožné, je to ale zkrátka spíše výjimka. Investiční strategie by měla vycházet z realistických očekávání.
7. Riziko nikdy úplně nezmizí: Vsadit všechno na akcie znamená vyšší očekávané výnosy, ale také možnost hlubších propadů hodnoty investice. Mít všechny peníze v hotovosti znamená vyhnout se volatilitě, ale skoro jistě přicházet o kupní sílu. Vyvážené investiční portfolio zase vyvolává frustraci z toho, že některé jeho části zrovna ztrácejí. Riziko nezmizí, jen mění podobu. Investoři si musejí vybrat, jakou podobu a míru rizika jsou ochotní nést.
8. Tendence vracet se k průměru a momentum: Investoři se neustále potýkají s emocemi. Někdo drží ztrátové akcie příliš dlouho v naději, že se vrátí na původní cenu. Jiný naopak přikupuje ty, které posilují, a naopak se rychle zbavuje poražených. Jedni reagují na zprávy přehnaně, druzí je ignorují. Tyto rozdíly v chování vedou k tomu, že na trzích v určitých fázích fungují jak návraty k průměru, tak momentum. Strach, chamtivost, přehnaná sebedůvěra, krátkozrakost nebo různá psychologická zkreslení způsobují, že se investorský dav často vrhá jedním směrem, aby pak zase houfně otočil. A proto nic neroste "do nebe" a fungují různé trendy. A to přesně do doby, než fungovat přestanou a nastane návrat k průměru (nebo alespoň k průměru daného trendu).
9. Delší investiční horizont zvyšuje šance na úspěch: Akciový trh je zvláštní "kasino", protože čím déle hrajete, tím větší máte šanci na celkovou výhru. S prodlužujícím se investičním horizontem pravděpodobnost zisku na akciovém trhu výrazně roste. Schopnost mít zainvestováno a vydržet je klíčovou konkurenční výhodou oproti těm, kteří panikaří a odcházejí z trhu příliš brzy.
10. Trh trestá (zdánlivou) jistotu: Nikdo nemá všechno pod kontrolou. Jakmile si investoři začnou myslet, že našli jednoduchý recept na zisky, trh je rychle vyvede z omylu. Přehnaná sebedůvěra a pocit jistoty jsou jednou z nejdražších chyb, "snadné peníze" neexistují.
Nižší sazby zvyšují atraktivitu small caps v USA
Zdroj: A Wealth of Common Sense