Ruské petroimpérium se hroutí. USA a OPEC zatloukají poslední hřebíky do rakve

Ruské energetické impérium připomíná obry druhohor, svého času vládce planety, pro které ale byla zkázou jejich těžkopádnost a neschopnost přizpůsobit se radikální změně prostředí. Ruský dinosaurus zůstal u modelu masivní těžby a exportu ropy a plynu potrubní infrastrukturou, což je model, který se pod tíhou geopolitického vývoje i nových technologií hroutí. Výhled pro příští roky tak pro Rusko nevyznívá dobře.

Ruský státní rozpočet loni z prodeje ropy a zemního plynu inkasoval více než 11 bilionů rublů, tedy asi 116 miliard dolarů. To je nárůst o více než čtvrtinu oproti roku 2023, kdy naopak rozpočet zaznamenal propad těchto příjmů kvůli normalizaci cen energetických surovin. Jenže trend se teď láme. Letos by podle rozpočtových plánů Moskvy měly tyto příjmy klesnout o skoro 2 %, příští rok by se měly snížit o zhruba 3,5 % a v roce 2027 by měly spadnout o více než 7,5 % na méně než 10 bilionů rublů neboli asi 100 miliard dolarů.

1. problém: Břidlicová revoluce

Američtí těžaři ropy každý den z břidlicových písků na povrch "vytáhnou" přes 8 milionů barelů ropy a asi 80 miliard metrů krychlových zemního plynu. To představuje zhruba 8 % světové produkce ropy a více než pětinu globální produkce plynu. A také to je mimochodem v obou kategoriích objem těžby zhruba srovnatelný právě s ruskou produkcí.

Spojené státy byly ještě nedávno čistým dovozcem energetických komodit, rozvoj těžby z břidlic z nich ale udělal významného exportéra, a tedy i hráče se značným vlivem na ceny ropy a plynu na světových trzích. Loni byla průměrná cena ropy lehce přes 80 dolarů za barel. Letos to má být jen 66 dolarů a příští rok dokonce méně než 60. Pro Rusko přitom každý dolar znamená v ročním zúčtování miliardy dolarů nerealizovaných příjmů a také ohrožení rentability těžebních kapacit.

2. problém: OPEC hají svůj tržní podíl

Boom americké těžby z břidlic ale není jediným faktorem, který tlačí níže ceny energetických surovin. Ropný kartel OPEC v posledních letech dobrovolně omezoval těžbu, aby ceny ropy udržoval na vyšších úrovních. Jenže právě americká břidlicová revoluce ho nakonec donutila bojovat o podíl na trhu, a tedy ustoupit od dobrovolného omezení produkce. Cíl OPEC v čele se Saúdskou Arábií je jasný, tedy posílit dodávky, tím na dostatečně dlouhou dobu stlačit cenu, a tedy přistřihnout konkurenci v čele s USA křídla. Rusko coby člen širšího kartelu přitom může jen doufat, že OPEC zvyšováním produkce ceny nesrazí příliš.

Zatímco Saúdové, kteří pod nohama mají druhé největší zásoby černého zlata na světě, dokážou barel ropy ze země dostat zpravidla za asi 10 dolarů, ruské těžaře to stojí v průměru minimálně 15 dolarů a při započtení nákladů na rozvoj nových ložisek i třikrát tolik. Relativně snadnou cestou, jak konkurenceschopnost ruské těžby podpořit, by podle expertů bylo snížení korporátní daně, to je ale pro Moskvu hlídající kvůli válce na Ukrajině každý rubl – dokud vrtné soupravy jedou – těžko průchozí krok.

3. problém: Ztráta silného odbytiště

A do třetice geopolitika. Pokus Moskvy odradit v roce 2022 Evropskou unii od podpory Ukrajiny razantním omezením dodávek plynu se rychle otočil proti ní. EU začala dodávky surovin z Ruska nahrazovat posilováním jejich dovozu od jiných producentů, tedy ze zámoří, Norska nebo zemí Blízkého východu. V důsledku toho se podíl Ruska na evropském trhu propadl z téměř poloviny v roce 2021 na méně než pětinu v roce 2024 a dále klesá. Tento trend je přitom zřejmě nevratný, nehledě na osud války na Ukrajině.

Nedostatku exportních destinací pro ruskou ropu obratem využily Čína a Indie. Jenže to je spása jen zdánlivá. Moskva sice dokázala tok části produkce přesměrovat, cenou za to jsou ale nemalé slevy, které si Peking a Dillí vyjednaly. Uzavřením nových smluv se navíc otočilo rozložení sil. Moskva, která byla dříve zvyklá diktovat si podmínky, musí skousávat ztrátu desítek miliard dolarů, protože zkrátka nemá jinou možnost než akceptovat nabídky těch, kdo její suroviny nepovažují za prašivé.

Pro investory i globální trhy je to jasný signál: Model ruské dominance v oblasti energií je u konce. Na místo Ruska nastupují flexibilnější hráči, především USA s těžbou z břidlic a OPEC, který dokáže pružněji regulovat nabídku.

Rusko navíc ztrácí nejen ekonomicky, ale i politicky. Páka na Evropu, kterou po desetiletí byla hrozba zavření kohoutů ropovodů a plynovodů, přestala fungovat. Energetické impérium, které se zdálo být věčné, se tak podle mnohých začíná hroutit před očima. Plynovody a ropovody vybudované za biliony rublů mezitím rezaví a symbolizují konec jedné éry.

Zdroj: Barron's, The Wall Street Journal, Reuters