Špatné návyky investorů aneb Jak léta po krizi nechala zapomenout na učebnice investování

Roky po krizi ve znamení porušování pravidel

I když člověk na finančních trzích dělá vše v rámci pravidel a svého plánu, výsledek nemá jistý. Řízení rizika nemusí vést ke zvýšení přidané hodnoty, i dobrá strategie může znamenat delší období ztrát, diverzifikace vede k omezení celkového výnosu a podobně. Zejména v posledních letech to na trzích vypadá tak, že by bylo výhodnější některá pravidla nedodržovat.

Investoři, kteří hleděli pouze na výnos a neřešili riziko, diverzifikaci nebo rebalancování portfolia, na tom byli v posledních letech lépe než ti, kteří kladli důraz na disciplínu. Kvalitní dluhopisy vydělaly jako celek za posledních pět let méně než 3 % ročně, mnohem lépe na tom byly na roční bázi například dividendové akcie (SPDR S&P Dividend ETF +13,5 %), nemovitostní fondy (Vanguard REIT Index Fund +10,7 %) či akcie v sektoru veřejných služeb (+10,5 %) nebo spotřebního zboží (+13,7 %).

Ti investoři, kteří svá portfolia rebalancovali na roční bázi a snažili se například udržet portfolio v klasickém poměru 60 % akcie (S&P 500) a 40 % dluhopisy (Barclays Aggregate Bond ETF), vydělali 10,4 % ročně. Ti, kdo se na dodržování tohoto poměru vykašlali, vydělali 11 % ročně. A stejně tak ti, kteří se snažili diverzifikovat a investovat například do akcií po celém světě, dopadli mnohem hůře jako ti, kteří vsadili pouze na americký trh. Akcie v USA totiž za posledních pět let překonávaly zbytek světa průměrně o 9 procentních bodů ročně.

Proč neriskovat?

Není divu, že se mnoho investorů po takovém období na nějaká pravidla vykašle, protože trhy dokáží být v tomto směru velice lákavé. A to je problém, protože pak investoři podstupují vyšší riziko, než by bylo za normálních okolností zdrávo, mají v portfoliích mnohem více akcií, než měli původně v plánu, a jejich portfolio je zaměřeno příliš jednostranně třeba také z geografického nebo sektorového hlediska.

Na první pohled je lákavé nechat se strhnout davem a užívat si v kratším časovém horizontu výjimečné podmínky na trzích, které mají vynikající schopnost uchlácholit investory a přinutit je dělat hloupé chyby, které se projeví až po delší době.

Charles Duhigg ve své knize The Power of Habit: Why We Do What We Do in Life and Business píše o tom, proč si vlastně vytváříme návyky. "Existují, protože mozek neustále hledá způsoby, jak ušetřit energii. Dovolují naší mysli častěji odpočívat," píše Duhigg. Lidský mozek je orgán jako každý jiný a nemůže neustále fungovat naplno. Když jej necháváme si ulevit, může to mít pozitivní dopad, když máme zažité správné návyky, a naopak to může vést k chybám, když se investoři nechají zviklat svými zlozvyky.

Nemusí dělat nejlépe ten, kdo nejvíce vydělal

Takže ti, kdo v posledních letech investovali pouze v USA, respektive sázeli většinou na akcie a neřešili riziko, mohou nabít dojmu, že dělali věci správně. A když dojde k obratu trendu, mohou si osvojit další špatné návyky.

Charles Duhigg ve své knize píše o tom, jak by se investoři měli vyhýbat špatným návykům a osvojit si ty dobré. "Vůle se stane zvykem tím, že si určité chování zvolíme předem, a následně tuto rutinu využíváme v dobách, kdy dochází ke zhoršení situace," tvrdí Duhigg.

Právě v době, kdy dochází ke zhoršování situace a investor neví, co má dělat, mohou špatné návyky vést ke ztrátám. Někdy to nejhorší, co se může investorovi stát, je být v zisku, a to tehdy, když je to ze špatných důvodů. Dlouhodobé zisky na trzích jsou totiž výsledkem opakování dobrých rozhodnutí navzdory někdy nepříznivým časům a podmínkám.

Zdroj: A Wealth of Common Sense