Paleta argumentů pro další akciové propady
Prudké ztráty na akciových trzích v druhém říjnovém týdnu dokázaly dokonale vyděsit investorskou obec. Je to logické, lidské bytosti citlivěji reagují na ztráty než na zisky, a tak kolísání cen akcií jižním směrem nesou velice nelibě. Tak to je a nemá smysl nad tím naříkat. Daleko zajímavější je, jak dobře najednou všichni vidí dosud skryté či ignorované příčiny pro poklesy cen akcií, píše analytik Jan Šumbera z České spořitelny.
Jak snadno si odargumentujeme, že ceny akcií musejí klesat. Stávající hospodářský cyklus je poměrně dlouhý, a tak se přirozeně objevují úvahy o jeho konci. Aspektů, které jej mohou zapříčinit, je celá řada. Příliš horlivé utahování měnových podmínek, napětí v čínsko-amerických obchodních vztazích, populismus v Evropě, neschopnost rozvíjejících se ekonomik splácet dluhy v amerických dolarech.
Bez výjimky relevantní rizika. Problém je, že ani při nejlepší vůli nelze odhadnout, kdy se do akciového dění definitivně promítnou. Třeba obchodní války jsou jako riziko přítomny celý rok a zpřísňování měnové politiky v USA také není žádná novinka. Říjnové výprodeje ale byly velice silné. Proč nastaly až nyní?
Neztrácejme čas úvahami nad tím, kdy se (další) problémy projeví a odrazí v cenách aktiv, a spíše se zamysleme, co vše je v sázce. A rychlá odpověď zní: V sázce je mnoho. Hned několik faktorů totiž musí znervózňovat každého obezřetného investora.
1. Globální ekonomika je stále provázanější. Dávno neplatí, že svět stojí na USA a Evropě. Rozvíjející se trhy stojí za zhruba 60 % světového HDP. Velkým hráčem, a na straně rizik tedy i tématem, je Čína. Úvěrový kolotoč v tamní ekonomice nutně musí jednou narazit na své limity. Ohromné investice přestávají být efektivní, a tak je jejich dlouhodobý přínos diskutabilní. Přihoďme obavy z obchodních válek, aby byl koktejl nejistoty kompletní.
2. Zvyšování úrokových sazeb v USA nejenže zbrzdí americkou ekonomiku, ale také přispěje k přesunům kapitálu. Posilování americké měny zkomplikuje život ekonomikám, které mají dolarové dluhy. Turecko či Argentina by mohly vyprávět.
3. Rašící populismus před evropskými parlamentními volbami v příštím roce zesiluje. Marine Le Penová z francouzské Národní fronty sestavila Národní sdružení a bok po boku s italským ministrem vnitra Matteem Salvinim již spřádá plány na volební úspěch. Italové mezitím hazardují s důvěrou investorů, když jejich rozpočet na rok 2019 zahrnuje vše možné, jen ne odpovědný přístup. Při dluhu na úrovni 130 % HDP, s nestabilním bankovním systémem a populistickou vládou jde o slibný způsob, jak zadělat na pořádné problémy.
4. Zapomínat bychom neměli ani na zadlužení firem. Podle údajů MMF šplhá na rekordní úrovně. Nefinanční korporátní dluh v USA dosahuje 73 % HDP.
Snad nejhorší ze všeho je to, že svět na krizi není připraven. Když přijde krize, měnová a fiskální autorita mají mít munici, která bude schopna změkčit dopady problémů. Ale centrální banky po nedávné expanzi mají bilance nacpané k prasknutí a sazby na řadě trhů (eurozóna a Japonsko jsou zářnými příklady) jsou daleko od hodnot, které by ponechávaly manévrovací prostor. Populismus a neodpovědnost vlád znamenají, že ani v dobrých časech nejsou vytvářeny fiskální rezervy.
Tolik chmurná sada obav a problémů, jež mohou zkomplikovat investování. Je dobré je mít na paměti. Ambice předpovídat krátkodobé pohyby na finančních trzích je ovšem naivní. Přečíst emoce investorů, postoje a plány spekulantů či možné strategie algoritmických obchodníků, ruku na srdce, kdo to umí?
Zdroj: Česká spořitelna
