Dlouhodobé investování nese ovoce. Alespoň v USA

Na trzích již půl roku panuje nervozita a média jsou plná doporučení (ale to platí vždy, nejen v poslední polovině roku) na téma toho, kam nyní investovat, aby na tom investor vydělal, případně alespoň hodně neprodělal. Sice je to poněkud v rozporu s tvrzením o dlouhodobém investování, ale všem těm mluvícím hlavám to vůbec nevadí.

Naštěstí se stále lze opřít o dostatek rozumnějších názorů, které vidí v propadech na trzích šanci na zisk, nebo si alespoň uvědomují, že v dlouhodobém horizontu prakticky o nic nejde. V lepším případě se dozvídáme něco o tom, že je dobré zachovat chladnou hlavu, že časování trhu se většině investorů nevyplácí a tak dále. V horším případě se dočteme o možných 75% propadech na trzích, které nejsou až tak nepravděpodobné, jak se může na první pohled zdát.

Nadále však platí, že když se budeme řídit hodně dlouhou historií a jsme dlouhodobí investoři plánující užívat si výnosy až po několika desetiletích, můžeme zůstat v pohodě. Podobných, ne-li horších situací, než je ta současná, již akciové trhy zažily mnoho a vždy se z nich dokázaly vzpamatovat. A šlo to i bez časování trhů, které má v delším horizontu mizernou úspěšnost. O panice nemluvě.

I sám Warren Buffett se v roce 2008, kdy situace na trzích vypadala opravdu špatně, pro New York Times vyjádřil, že podobné propady by pro dlouhodobé investory neměly být problémem a že trhy v dlouhodobém horizontu rostou.

Se zajímavými údaji přišel známý ekonom Robert Shiller, který shromáždil měsíční data o indexu S&P 500 a ostatních tradičních indexech od roku 1871. Na grafu níže jsou výnosy, jakých by investor dosahoval s investicí do indexu S&P 500 (pokud by byl v dané době k dispozici indexový nástroj) v určitém časovém horizontu.

Ideálním začátkem investice se 40letým horizontem byla polovina 70. let, kdy byl trh po medvědím trendu na minimech, s výstupem na maximech v roce 2015. Celkový výnos za 40 let by se tak blížil ke třem tisícům procent. I kdyby ale někdo investoval do indexu v září 1929, těsně před vypuknutím velkého propadu, tak po 40 letech by dosáhl 200% zisku.

Rozdíl mezi těmito dvěma extrémy je sice velký, ale stále jde o zisk, kterého investor v dlouhém horizontu může dosáhnout. Graf níže vlastně jen dokazuje tvrzení, že čím déle investice trvá, tím větší je pravděpodobnost, že investor nakonec dosáhne kladného výnosu. Ve 40letém investičním horizontu má investor pravděpodobnost 99,2 %, že jeho investice skončí s pozitivním výnosem.

Je samozřejmě logické, že dlouhodobé držení akcií vede k vyšším celkovým výnosům.

Je ale potřeba připomenout, že výsledky prezentované ve dvou posledních grafech jsou výrazně ovlivněny výraznými nárůsty v posledních desetiletích, kdy se na trzích stále více začíná projevovat vliv nových technologií a stále jednodušší přístup k trhům ze strany široké veřejnosti.

Jediným dilematem pro investory, respektive pro ty, kteří jsou zvyklí pochybovat, je otázka, zda akciové trhy budou po panických výprodejích a výrazných ztrátách na všech frontách nadále vždy vstávat z popela. Zatím se jim to vždy podařilo, muselo by se tedy stát něco naprosto nečekaného a výjimečného, aby to tak najednou nebylo.

Minimálně jeden příklad je ale na zamyšlenou. Japonští investoři by s dlouhodobě býčím trendem asi nesouhlasili, protože v 10-, 20- i 30letém horizontu jsou prakticky na nule. Zbývá tedy doufat, že se svět neocitne v podobné pasti, z jaké se japonská ekonomika a její akciový trh nedokáží dostat již dvacet let. Pak by totiž ani investiční horizont v řádu desítek let nemusel zajistit zajímavé reálné výnosy. A o ty přece v investování jde.

Zdroj: Business Insider