Jak Facebook a Twitter přifukují investiční bubliny aneb Vyber si svůj brainwashing
Proč burzám vládnou býci i ve chvíli, kdy si (skoro) každý myslí, že akcie jsou předražené? Odpověď můžete hledat i v sociálních médiích. Dobrá zpráva je, že ji nejspíše najdete. Špatná zpráva ale je, že ona odpověď bude právě taková, jakou si budete přát.
Do jisté míry hovoří fakta jasnou řečí: Zhruba 60 procent světového akciového indexu MSCI World tvoří americké akcie, kdežto před 25 lety měly zastoupení zhruba poloviční. Znamená to, že se největším americkým firmám dařilo za zmíněnou dobu zhruba dvakrát lépe než světové konkurenci? To je zjevný nesmysl; jasnost faktické řeči zde končí.
Firma Research Affiliates spočítala, že takzvané Shillerovo P/E (také P/E 10 nebo CAPE - znamená to, že při výpočtu poměru ceny akcie a zisku na akcii se bere v potaz cyklicky upravený zisk za posledních deset let) má hodnotu 47 pro americké firmy s nižší a 27 pro firmy s vyšší tržní kapitalizací. Polopaticky řečeno, investor může očekávat výnos, který se v praxi rovná nule. Pro srovnání, v pobrexitové Británii má tentýž údaj hodnotu 12, v Německu a Francii 15, v Číně 11 a v Indii 18. V dobách, kdy trhům nevládnou mimozemšťané a centrální bankéři (což je možná totéž) rozlévají po světě peníze, se přitom za zdravou hodnotu P/E pro nákup akcií považuje zhruba 7.
Jako Churchill? Ne tak docela
To nezní jako dobrá zpráva. Co s tím? "Četl jsem o sobě v novinách tolik špatných věcí, že jsem se rozhodl s tím něco udělat," říkával kdysi Winston Churchill. "Přestal jsem číst noviny." Tenhle nesčíslněkrát parafrázovaný výrok má tu výhodu, že byl pronesen v nadsázce. Jenže mnoho lidí, kteří se motají kolem finančních trhů, to myslí smrtelně vážně. Po optimistických předpovědích, v nichž se dočtete, co číst chcete, je proto obrovská poptávka.
Jedním z ochotných optimistů je renomovaný tržní znalec Jeremy Siegel, jenž v létě vydal práci s názvem "The Shiller CAPE Ratio: A New Look". V ní argumentuje, že způsob výpočtu Shillerova P/E je nežádoucím způsobem konzervativní, protože příliš akcentuje pokles zisku, a tudíž poměr uměle a nerealisticky zvyšuje. Ano, renomovaný znalec trhu tvrdí, že investoři na burze jsou příliš zakřiknutí a pesimističtí.
To není nadsázka. V květnu Siegel pro americkou televizi CNBC prohlásil, že "jsme v první směně nakupování akcií, které vyplácejí dividendu", a doporučil investorům, aby právě tak činili. Neuvedl už, že investoři právě to dělají již bratru sedm let; dokonce do té míry, že pouze během technologické bubliny (2000-2001) měli v akciích větší procento svých peněz než dnes.
Zní to skoro tak, jako kdyby Siegel plnil roli, již za československého reálného socialismu hrál festival politické písně v Sokolově - lidé na první pohled na režimu nezávislí říkají přesně to, co chce režim slyšet, čímž mu dodávají na legitimitě. Pokud si myslíte, že je to vůči Siegelovi příliš neuctivé, uvažte, že za investice do bubliny technologických firem s vervou kopal ještě těsně před jejím spektakulárním prasknutím.
Sociální média jako brána na trh, kde si nemůžete (ne)splést cestu
Jak však bylo řečeno, Siegel a jemu podobné býčí nátury jen vycházejí vstříc poptávce (ať již programově, nebo bezděčně). A tato poptávka nalézá hlavní oporu na místě, jež je pro živení potvrzujících zkreslení (confirmation biases) jako stvořené - na sociálních sítích.
Rozpad či fragmentace klasického masového mediálního trhu je praktickým vyjádřením dobového nároku na spotřebitelskou svobodu; každý má přece nezadatelné právo na svůj názor. Jenže tím to na sociálních sítích nekončí - každý tam má, řečeno jen s minimální nadsázkou, nárok na svá vlastní fakta.
Častou námitkou proti světu ovládanému klasickými médii bývala stížnost na jejich oligopolizovanou schopnost vymývat čtenářům mozky. Facebook, Twitter a spol. dnes nabízejí možnost svobodně si vybrat svůj vlastní brainwashing. "Všudypřítomná sociální média nám umožňují vytěsnit vše, co se neshoduje s tím, co už si myslíme," píše Mark Harrison na blogu CFA Institute. Když se tento přístup neshoduje s nepohodlnými fakty, tím hůře pro fakta.
Harrison dokládá své tvrzení několika vědeckými texty. Journal of Behavioral Finance se zabývá vzájemným působením Twitteru na investory; Review of Financial Studies otiskl "Wisdom of Crowds: The Value of Stock Opinions Transmitted through Social Media," jenž zkoumal tentýž jev na příkladu webu Seeking Alpha; ještě jiný text tvrdí, že "média vytvářejí setrvačnost". Všechny potvrzují, že společným jmenovatelem sociálních médií je schopnost nabízet svým uživatelům právě takové informace, o jaké tito mají zájem. Je dobré to mít na paměti ve chvíli, kdy se na Facebooku dočtete o zaručeně spolehlivém investičním tipu.
Zdroj: CFA Institute
