Rok 2016 byl obyčejný. Uvažujte v dekádách, ne letech

Prvních pět lednových dnů bylo pro akcie v USA nejhorším začátkem roku v historii. V červnu si Britové odhlasovali odchod z EU, na což britské akcie zareagovaly výrazným růstem, a v listopadových prezidentských volbách v USA zvítězil Donald Trump, načež i Wall Street navzdory predikcím ovládli býci. Kde je ta obyčejnost?

Nejhlubší pokles amerického akciového indexu S&P 500 v rozmezí 12 měsíců dosahuje od roku 1980 v průměru 14,2 %. Loni v květnu se S&P 500 vyšplhal na 2 130,82 bodu, letos v únoru se ale svezl až na 1 829,08 bodu. Pokles tak dosáhl 14,16 %. Ukázkový průměr. A další číslo? Od roku 1966 se S&P 500 po započtení vyplacených dividend ročně zhodnocuje v průměru o 9,7 %, letos jsme zatím někde nad 12 %.

Volatilita není nepřítel, nebojujte s ní

Investoři mají tendenci považovat prudké výkyvy cen za začátek konce, kolísání je ale základním předpokladem existence finančních trhů, a tak je nesmyslné se při propadech cen přidávat k prodávajícím ve snaze zachránit, co se dá. "Všichni bychom byli mnohem lepšími investory, kdybychom dělali výrazně méně rozhodnutí," říká Daniel Kahneman, behaviorální ekonom a laureát Nobelovy ceny.

I letošní rok potvrzuje, že největším nepřítelem investorů není volatilita, ale nepřiměřené reakce na ni. Ti, kdo na začátku roku zpanikařili a svá portfolia rozprodali, si dnes škubou vlasy. Stejně jako ti, kdo z trhu vystoupili bezprostředně po červnovém britském referendu či vítězství Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách.

Od roku 1926 dosáhlo zhodnocení S&P 500 po započtení dividend v 15 případech 0-10 % a v 18 případech 10-20 %. Kladného ročního zhodnocení S&P 500 mezi lety 1926 a 2015 dosáhl v 66 případech, pokles zaznamenal jen ve 24 případech. Platí tak, že investoři, kteří ignorují krátkodobé kolísání cen, jsou v delším horizontu v zisku. Je to poměrně logické, dlouhodobě totiž akciové trhy jako celek rostou.

Zdroj: Keating Wealth Management